*1900 – †1928
Jen velmi krátký čas byl vyměřen talentovanému, leč dnes již víceméně zapomenutému básníku. Vlastním jménem se jmenoval František Vyleťal, narodil se v Nymburce v rodině železničáře Jana Vyleťala. Po obecné škole vystudoval nymburskou reálku, maturoval v roce 1919 a nastoupil na abiturientský kurs při učitelském ústavu v Praze. Učil na školách v Jíkvi, Netřebicích, na obecné škole v Kovanicích a v roce 1927 se stal odborným učitelem na obecné škole v Poděbradech. Při kantorské práci se dál vzdělával a od roku 1925 studoval externě na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už od útlého dětství psal básně. Věnoval se i dramatu, pohádkové próze, literární kritice a novinové publicistice. Není bez zajímavosti mrazivá souvislost, že se autorsky podílel také na sborníku veršů zesnulého vrstevníka s podobným osudem Jiřího Wolkera. Svou pozdější tvorbou měl blízko k českým dekadentům a symbolistům, zejména k Antonínu Sovovi. Pravidelně publikoval v časopisech Apollon, Cesta, Lumír, Národní kultura, Moderní revue, Nedělní list, Pramen, Ženský svět, Malý čtenář… Vyleťalovo dílo je plné životního stesku, senzitivní plachosti a něžné roztouženosti, nad kterou se vznáší stín smrti. Jeho tvorba je zastoupena i ve výboru veršů předčasně zesnulých básníků Ztrhané struny zvuk. Vyleťal byl už od dětství slabé konstituce a ve dvaadvaceti onemocněl vleklou žaludeční chorobou, které v osmadvaceti letech podlehl. Na jeho poslední cestě se s mladým, talentovaným kolegou přišlo rozloučit snad celé učitelstvo okresu i jeho žáci z Kovanic a Poděbrad. Na podnět básníka Jana z Wojkowicz a z iniciativy nymburského lékaře MUDr. Josefa Šrámka, který založil Kruh přátel Valdemara Vyleťala, byla 14. května 1939 odhalena na jižním průčelí budovy gymnázia v Nymburce básníkovi pamětní deska. Jsou na ní uvedeny i první dva řádky z jeho básně „Pták Noh: „Nad touto naší hořkou zemí je volnější, krásnější zem…“ Valdemar Vyleťal je pohřben na nymburském hřbitově. Kresba Vladimíra Vyleťala je dílem jeho vrstevníka malíře a karikaturisty Hanuše Bohmana. (JŘ)