*? – †1772
Od roku 1758 byl hejtmanem poděbradského panství. Netušíme, odkud přišel, ani jakého byl původu, neznáme jeho rodinné poměry. Co se však díky komorní kanceláři a zápiskům písmáka Vaváka dochovalo, je fakt, že šlo o hamižného člověka. Na druhé straně v této době se bralo téměř automaticky, že každý panský úředník myslel i tak trochu na svou vlastní kapsu, respektive kradl. Briccius přišel do Poděbrad po hejtmanovi Ignáci Oppeltovi z Werthenfeldu, který z vděčnosti za záchranu Poděbrad před pruskými vojáky nechal u Havířského kostelíka v roce 1758 postavit mariánský sloup s pannou Marií Svatohorskou. Briccius celých 13 let spravoval majetek královské komory na Poděbradsku a zejména prosazoval jednotnou katolickou víru a ostře postupoval proti všem jinověrcům, zvláště pak proti Židům, přičemž rád kořistil na jejich majetku. Za jeho správy, jak nám ve svých Pamětech zachoval písmák František Vavák, umožnil, aby důchodní Scotti a jeho napomáhač písař Janovský se dopouštěli velkých podvodů hlavně na úkor sedláků. Připisovali jim větší naturální dávky, než byly stanovené zemské a rozdíly si ponechávali pro sebe. Vavák o nich píše, „že tito dva byli horší než čas, nebo ačkoliv ten všechno stráví a maří, ale na Poděbradsku více lidu, gruntů a hovadí bylo stráveno od nich, než od těch dost zlých vojenských časů, neb co ti dva lidé zkazili a lidem sežrali, to již žádný člověk než velmi těžce, napraviti a nahraditi nemůže, krom pán království.“ Sedláci z okolních vsí, které bezpráví postihlo, poslali v zoufalství na oba zámecké úředníky stížnost císaři. Po prošetření celého případu byli viníci nejen uvězněni a potrestáni, ale sám hejtman ze svého úřadu sesazen, protože o všem věděl, nezasáhl a velmi pravděpodobně měl na jejich rozkrádání i svůj podíl. Dokonce Bricciusnedostal ani výslužní penzi, všechno jeho jmění mu bylo zabaveno a rozdáno postiženým poddaným. Své pokoření Briccius těžce nesl a rok po svém předčasném penzionování zemřel. (JH)