*1884 – †1954
Tato encyklopedie patří především poděbradským rodákům a lidem, kteří svým životem a prací Poděbrady zviditelnili, nebo zanechali po sobě ve městě nesmazatelnou topu. Zde zveřejněný osud Oldry Sedlmayerové, rozené Michálkové, je výjimečný v tom, že v Poděbradech jen zemřela, ale i tak zde zanechala stopu, která je nepřehlédnutelná právě s ohledem na její velmi blízký vztah k prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi. Narodila se nedaleko Brna v Kuřimi jako nemanželské dítě dcery místního učitele. Jediným světlým bodem v dětství pro ni byla její babička Františka, která ji vedla ke čtení a lásce ke knihám. Ta totiž dobře rozeznala nemalou dávku inteligence a přemýšlivosti. V dospělém věku začala pracovat na poště ve Žďáře, kde si našla i svého manžela, který později působil jako přednosta stanice v Přibyslavi. Měla syna Oldřicha, ale své životní poslání viděla jako novinářka, básnířka a propagátorka ženské rovnoprávnosti se také angažovala i politicky. To se manželovi Janovi příliš nelíbilo. Když pak Oldra zatoužila po dráze profesionální spisovatelky, došlo mezi manželi k rozporu a rozhodli se žít si každý po svém. Oldra začala psát a dokonce i překládat a docela se jí dařilo. Není bez zajímavosti, že napsala několik knih přímo o Masarykovi, který jí učaroval již v dětství. (Tři pozdravy prezidentovy, Vlajka prezidentova a jiné básně, Slunéčko v okně a T. G. Masaryk, T. G. M. a Tři vzpomínky na prezidenta osvoboditele.) Osudové setkání s téměř osmdesátiletým ovdovělým prezidentem Masarykem, které jí změnilo život, se stalo v roce 1928, když při prezidentově návštěvě nedalekých Rosic mu chtěla políbit z úcty ruku. To se demokratickému politikovi nelíbilo a ruku rychle odtáhl. A tak, když si uvědomila trapnost situace, Oldra později napsala prezidentovi omluvný dopis, ale místo odpovědi přišlo pozvání do Lán. Tak začal milostný vztah, který trval až do roku 1933. Masaryk u ní našel něhu, zázemí a odpočinek od prezidentského úřadu. Prezident měl slabost pro emancipované ženy umělkyně, obzvláště pro spisovatelky a Oldra, mladá a krásná, oplývající nebývalou fantazií a temperamentem, se mu zalíbila. Jejich vztah mu dával příležitost opustit svojí skořápku sebeovládání, zadržování emocí a povahy introverta. Podle jejich korespondence se setkávali na různých místech, například na lánském zámku, v pražském hotelu Esplanade nebo v bytě jejich přítelkyně Kláry Červenkové na Malé Straně. Rodinní příslušníci Masaryka vztahu nepřáli, zejména pak jeho dcera Alice Masaryková, která považovala za svou povinnost chránit čistotu Masarykova odkazu. Masaryk vstřícně vyřizoval Oldřiny intervence, podporoval ji i finančně, dokonce uvažoval o koupi domu, ale všechno skončilo kvůli úpornému nesouhlasu dcery. Sedlmayerová občas jako editorka také upravovala některé Masarykovy články a společně s prezidentem sepsali veršovaný román Marie, který může být chápán jako obhajoba jejich vztahu. Podle zachovaných dopisů TGM došlo navzdory k pokročilému prezidentovu věku až k intimnímu sblížení. Po smrti Masaryka Sedlmayerová se dostala do finanční tísně a hrozila, že pro peníze zveřejní korespondenci s Masarykem, čemuž zabránil na jaře 1938 prezident Edvard Beneš, který dluhy uhradil. V roce 1940 spáchal sebevraždu její šestatřicetiletý syn a 5 let na to zemřel i manžel Jan. Po válce opět nabídla dopisy ke zveřejnění, ale s ohledem na politickou situaci o Masarykův odkaz nebyl zájem. Teprve v roce 2006 dopisy prodal až její synovec Památníku národního písemnictví a v roce 2006 vyšly dokonce knižně. Oldra na sklonku života se pak přestěhovala do malého bytu v Poděbradech, kde si v lázních chtěla intenzivně léčit vzrůstající problémy se zánětem srdečního svalu a rozedmou plic. Oldra Sedlmayerová nakonec dožila v osamění, bídě a zapomnění.(LL)