*1947 – †2020
Jana se do Poděbrad přestěhovala se svojí rodinou z Mladé Boleslavi v roce 1985, kde úspěšně působila jako herečka v tamním Divadelním spolku Kolár. K divadlu ji to táhlo i nadále a ještě tentýž rok navázala na svoji dřívější občasnou spolupráci s Divadelním spolkem Jiří, kde předtím byla například nápověda v inscenaci s názvem „Zvony“. Její první rolí byla koncentráčnice v inscenaci Moderní jesličky, kterou nazkoušel režisér Jan Pavlíček. Do divadla přivedla i svého manžela Jiřího a syna Martina, kteří se stali, stejně jako Jana, nepostradatelnými členy souboru. V devadesátých letech, kdy se neúměrně prodlužovala rekonstrukce poděbradského Divadla Na Kovárně a ochotníci neměli kde uvádět svá představení, byla Jana činná především v dětských kolektivech. V dětském divadelním souboru Racek, který spadal pod Kulturní a společenské středisko v Poděbradech, převzala úlohu režisérky po ochotnici Drahomíře Baštové. Mezi její žáky patřil například i Ladislav Langr. Aktivně se ke konci 90. let angažovala také v otázce dokončení rekonstrukce divadla a s mladými ochotníky nazkoušela pohádku „Zlatovláska do obýváku“, která pomyslně odstartovala snahy spolku o upozornění na žalostný stav rekonstrukce divadla a založení iniciativy a sbírky „Občané sobě“. V té době byl její muž již předsedou a mluvčím spolku. Lektorkou dětských kroužků zůstala dlouhé roky a angažovala se nejen v Poděbradech, ale také v Nymburce, Kovanicích nebo Sadské, vedla divadelní semináře a tábory. Díky její činnosti tak do poděbradského spolku přicházelo mnoho mladých a nadějných herců a hereček, kteří si díky Janě divadlo natolik zamilovali, že se rozhodli pro profesionální dráhu. Mezi nimi mimo jiné pozdější profesionální herec Vojtěch Říha. Ve spolku působila nejen jako herečka charakterních rolí s hlubokým hlasem, ale občas usedala i za režisérský stolek a se členy nazkoušela hned několik pohádek. První byla pohádka „Sůl nad zlato“, která měla premiéru v rámci II. Poděbradských slavností Krále Jiřího v roce 1991 na druhém nádvoří zámku. Naopak poslední pohádkou byla „Princezna na hrášku“ z roku 2012. Za téměř 30 let své činnosti ztvárnila na poděbradském jevišti několik desítek rolí, věnovala se také organizaci několika ročníkům Letních divadelních slavností. V roce 2017 obdržela za svoji dlouholetou činnost městskou cenu Křišťálový štít. Ve svém zbylém volném čase byla taktéž aktivní členkou volnočasového uskupení SPCCH (Svaz postižených civilizačními chorobami). Několikrát si zahrála také na nymburských prknech a v Sadské. V poděbradském spolku zůstala aktivní až do konce života. Její poslední rolí byla Hadrářka v pohádce „Vánoční sen“ v režii Nataši Doležalové z roku 2019. V inscenaci se setkala i se svým synem Martinem a technicky představení zajišťoval její muž Jiří. (KV)