*1914 – †2013
Narodil se v Hradci Králové, kde úspěšně absolvoval Státní učitelský ústav a jako devatenáctiletý v době krize se dostal na obecnou školu v Dolních Dunajovicích a také v Zaječí na jižní Moravě, tedy v kraji botanikům, ornitologům a vůbec všem přírodovědcům zaslíbeném. Odsud dojížděl na přednášky na brněnskou universitu, kde složil zkoušky z předmětů II. odboru (matematiky, fyzika, chemie a přírodopis). Během jeho dalšího působení na měšťanských školách ve Dvoře Králové, Žatci, Velkém Oseku, v Kolíně, Zásmukách a v Poděbradech se dále rozvíjel jeho zájem o přírodu a přírodní vědy. V letech 1948 – 1950 působil jako ředitel Střední školy v Poděbradech a od podzimu 1950 pak jako školní inspektor na dobříšském, kolínském a poděbradském okrese. Neustále se vzdělával. V padesátých letech absolvoval přednášky na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, kde také navázal řadu osobních přátelství s předními českými a slovenskými přírodovědci. V roce 1961 se vrátil ke své oblíbené učitelské profesi. Napřed učil fyziku na SVVŠ v Poděbradech, později učil přírodopis na 2. stupni základní školy, kde vychoval mnohé pozdější přírodovědce – amatéry i profesionály. Za svou pedagogickou činnost byl vyznamenán v roce 1973 titulem Zasloužilý školský pracovník. V roce 1974 odešel z funkce školního inspektora do důchodu, aby se plně věnoval přírodovědě. Stal se členem Čs. botanické společnosti a členem Čs. ornitologické společnosti, byl jedním z okresních konzervátorů ochrany přírody okresu Nymburk. Mnoho času věnoval terénním výzkumům a měl to velké štěstí, že našel hluboké pochopení pro svou činnost ve své rodině. Od roku 1950 každé léto cestoval na Slovensko, jehož příroda ho okouzlila. Od roku 1972 se aktivně zúčastnil slovenských Táborov ochrancov prírody (TOP). Svá zjištění a výsledky svých výzkumů flóry a fauny pravidelně publikoval v českých a slovenských odborných přírodovědných časopisech, periodikách a publikacích. Už v roce 1933 začal vznikat jeho pověstný herbář z jižní Moravy, Polabí a Hradecka a také Slovenska a z dalších jeho cest, který měl bezmála deset tisíc položek. Polabskou část herbáře věnoval Polabskému muzeu v Poděbradech, další část Středočeskému muzeu v Roztokách u Prahy a i Národnímu muzeu v Praze. Jeho bádání se však neomezovalo jen na rostliny. Zkoumal ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, savce, měkkýše a motýly. S motýly je spojeno jeho jméno s výzkumy tažných druhů našich motýlů, jež se provádělo v první polovině šedesátých let minulého století. V rámci ornitologie se zabýval hlasovými projevy ptáků, nahrával je na magnetofonový záznam, vytvářel notové i grafické záznamy těchto základních projevů našich ptáků. Pořídil i sbírku nerostů, kterou rovněž věnoval Polabskému muzeu v Poděbradech. Spolupracoval s tímto muzeem jako člen a později i předseda Přírodovědného kroužku (celých deset let) a třicet sedm let jako konzervátor státní ochrany přírody okresu Nymburk a čtrnáct let jako krajský konzervátor ochrany přírody Středočeského kraje pro obor ornitologie. Zúčastnil se mapování výskytu chráněných a vzácných rostlin nymburského okresu a mezinárodního sčítání vodních ptáků. Byl organizátorem soupisu hnízdících ptáků, pracoval na mapování nelesní zeleně, podílel se na vyhlašování památných stromů a nejen nymburského okresu. Podílel se doc. Václavem Zieglerem, na návrhu chráněné krajinné oblasti Polabí, který dosud leží kdesi na Ministerstvu životního prostředí. Na druhé straně se výrazně zasloužil, že rozsáhlý chráněný přírodní výtvor Libický luh byl vyhlášen národní přírodní rezervaci. V přírodovědných oborech byl uznávaným odborníkem, publikoval více než 100 vědeckých a odborných prací. Kromě přírodních věd se zabýval i toponomastikou (nauka o místních jménech), překládal z ruského jazyka nejen přírodovědné práce, ale také pohádky, z nichž čtyři byly v letech 1983 a 1984 dokonce vysílány Československým rozhlasem. V závěru života uplatnil jako správný kantor i své hudební vzdělání a talent a pustil se do zhudebňování veršů například Hrubína, Hostáně a sám také tvořil vlastní písně. Ostatně, některé jeho písně se zpívávaly i na výjezdech ochránců přírody už v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Po roce 1992 těžce nesl rozdělení Československé republiky. Stále udržoval styky se slovenskou stranou a jeho články vycházely na Slovensku i nadále. Dožil se požehnaných 99 roků, které vyplnil zájmem a prací pro československou přírodu a jeho milované poděbradské Polabí. (VZ)