*1950
Je sice rodačkou z Brna, ale své kořeny má na různých místech republiky a možná ty nejdůležitější roky puberty a prvních pěveckých pokusů i mámivých úspěchů zažila právě v Poděbradech, na které nedá dopustit. Tatínek Miloš vystudoval housle a později se vrhl na dirigování. Maminka Lenka byla zase úspěšná operetní zpěvačka. Jitka Zelenková se prostě narodila mezi noty. Problém však byl, že hudbou pohlcení rodičové neměli na dceru moc času. Proto žila Jitka až do 11 let v malém domku v Rakovníku u dědečka Františka a babičky Miládky. Tam také jako desetiletá vážně onemocněla. Z kloubového revmatismu dostala zánět srdečního svalu. Možná i proto jako dítě chtěla být sestřičkou anebo lékařkou. Ošetřovala panenky, obvazovala je a dodnes, když je na zájezdech, tak Zelenina (to je její přezdívka mezi kamarády) má s sebou vždycky dokonale vybavenou lékárničku. Zřejmě i z pocitu jisté viny si pak na necelé dva roky vzala maminka dceru k sobě do Prahy, kde působila v angažmá v Divadle Na Fidlovačce. Pak ale přijala nabídku zpívat v Pražském filharmonickém sboru, který často cestoval na zájezdy do zahraničí, a skloubit uměleckou profesi s potřebami školačky už moc nešlo. Otec, který v Poděbradech založil a vedl Středočeský symfonický orchestr, si vzal dceru k sobě. Bydleli v jednom malém pokoji bez koupelny a spali na palandách. Sice také neměl na Jitku moc času, ale prostředí malého města pomohlo přečkat drsné roky puberty. Jitka patřila do klučičích part a nejen se svými krátkými černými kudrnami se snažila klukům vyrovnat. Za desítky neomluvených hodin za školou vyfasovala dokonce jako studentka poděbradského gymnázia trojku z chování. Místo na brigádě ve sklárně se opalovala u vody… A málem se také utopila v Labi, když jednou skočila ze stavidel do vírů pod hydroelektrárnou. Z divokých večírků ji domů často vodil až nad ránem starostlivý otec, pokud ji vůbec našel. Jednou ji kamarádi před marně pátrajícím rodičem dokonce slaňovali na židli ze zámeckých hradeb. Jitka urputně vzdorovala výchovným metodám svého tatínka. Třeba na Mikuláše, k velké nelibosti místních kluků, chodila sama dělat čerta a kluci ji pak honili po celém parku. Otcova trpělivost však přetekla, dokonce dceru zamykal doma. Když se totiž ve škole dozvěděli, že zpívá s poděbradským kvartetem Josefa Jíny v hotelu Savoy na Čajích o páté, zakázali jí to. Dlouho to ale nevydrželo, Jitka kvůli zpívání z domu utíkala. Rok před maturitou v roce 1967 vyhrála celostátní soutěž Talent 67 a ve stejném roce se umístila jako druhá na celostátním festivalu amatérských zpěváků v Jihlavě. Vždycky byla velkou fanynkou Marty Kubišové. Žila ve stejném městě, chodila do stejné školy a podle ní si začala, byť jen krémem na boty, malovat tehdy módní černé linky pod očima. Když pak v roce 1968 dostala nabídku na angažmá v divadle Rokoku a s Martou Kubišovou dokonce alternovala, uvědomila si, že nemůže být jen její kopií. Vydala se proto vlastní a neméně úspěšnou cestou. V roce 1973 začala její spolupráce s Karlem Gottem, která trvala celých 14 let a už od těch dob Jitka platí v oboru za velkou profesionálku. Své první sólové album Zázemí nahrála ale až v roce 1979. Celkem zatím vydala 19 alb. Natočila také mimo jiné soundtrack k filmu Trhák, kde svůj hlas propůjčila Dagmar Veškrnové, nebo ústřední píseň slavného filmového muzikálu Lví král. Mezi její známé písničky patří Bez lásky láska není, Mít svůj kout, Rád, Máme si co říct, Ty mě smíš i lhát a další. S českým textem představila posluchačům řadu světově proslulých melodií. Například v roce 2007 jako první v Česku nazpívala slavnou píseň Leonarda Cohena Hallelujah s textem Pavla Vrby. V jejím repertoáru jsou především balady, swingové a jazzové písně a šansony. Vždy spolupracovala velkými tuzemskými bigbandy, například s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše a Felixe Slováčka. Její recitál léta doprovázel pianista Rudolf Rokl, texty jí psali přední čeští textaři, především Eduard Pergner, Eduard Krečmar a Pavel Vrba. Jitka Zelenková sice v 18 letech definitivně opustila Poděbrady, ale do města svých prvních lásek se stále ráda vrací. (LL)