*1844 – †1920
Poděbradský rodák se vydal na pedagogickou dráhu. A protože se o něj jako o literárního historika, navíc s přesahem do hudební a výtvarné tvorby, zajímal ve své době prestižní Ottův slovník naučný, je nasnadě, že jeho odkaz nebyl zcela bezvýznamný. Narodil jako syn klempíře Václava Kryšpína a jeho manželky Eleonory rozené Poupové. Po vystudování učitelského ústavu odešel v roce 1864 natrvalo z Poděbrad, nejprve jako učitel do Dobříše. Čtyři roky nato přešel na Smíchov, který měl až do roku 1921 status samostatného města. V roce 1888 byl jmenován ředitelem smíchovské chlapecké školy, v jejímž čele vydržel až do svého penzionování v roce 1906. V roce 1871 se oženil Annou Kloudovou (1844–1875), kterou poznal ještě během svého působení na Dobříši. Společně měli dva syny. Jaroslav se stal účetním u berní správy a Jiří zase pracoval jako úředník Živnostenské banky v Praze. Po smrti první manželky se v roce 1876 podruhé oženil s Marií Kučkovou, dcerou důstojníka z Poděbrad, kterou dobře znal ze svého dětství, což jen potvrzuje, že styk s rodným městem nikdy nepřerušil. Společně měli dceru Marii. Zbytek života manželé dožili na Smíchově jako vážení měšťané v dnešním rohovém domě na křížení ulic Lidická a Zborovská. Sám byl veřejně činný. Například v prosinci 1866 představil na schůzi učitelů národních škol v Praze návod k výuce psaní v první třídě se třiceti vzory. V říjnu 1878 byl zvolen do výboru Besedy učitelské a také do jejího redakčního odboru. V prosinci téhož roku založil společně s Janem V. Poklopem časopis Česká škola a tři roky ho redigoval. Od roku 1880 zasedal v komisi pro jednotné tvary českého písma. Také veřejně přednášel, například o Josefu Rautenkrancovi (obrozenecký teolog a pedagog), k životnímu jubileu významného učitele Václava Bažanta (Beseda učitelská 1878) a o literární činnosti českého učitelstva v posledním století. Je autorem velké řady pedagogických spisů a statí. Významně přispěl k poznání stavu pedagogiky svým dílem Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let, na kterém pracoval osm let a které Kryšpína uvedlo v širokou známost nejen odborné veřejnosti. V této knize jsou vylíčena léta 1780–1882, doplňkem druhého vydání jsou pak i léta 1883–1884, kde Kryšpín přináší navíc biografický slovník českých učitelů a nabízí tak velmi cenný kulturně historický materiál o stavu českého školství. Jeho odborná pedagogická publicistika má široký záběr. Nabízí předlohy ke kreslení, stejně jako výklady básní obsažených v čítankách, případně jak metodicky přistupovat k výuce českého psaní. Vedle toho pravidelně přinášel výbory veršů a medailony předních českých učitelů. Byl pravidelným přispěvatelem i dalších časopisů jako Posel z Budče, Škola a život, Komenský, Paedagogium, Rozhledy paedagogické, Světozor, Štěpnice, Malý čtenář a napsal také pro smíchovské ochotníky jednu divadelní hru. Pravidelně psal pod autorskou značkou VKr slovníková hesla do Encyklopedie paedagogické a Ottova slovníku naučného. (LL)