*1944
Fotograf Otto Dlabola se narodil v Poděbradech v prvorepublikové vile v Tóthově ulici (dnes Dr. Beneše) 396/47 jako mladší syn Marie, rozené Hlaváčkové a Ing. Otto Dlaboly, jenž působil jako prokurista v rodinné textilní firmě. Starší syn Quido (1930–2016) nesl v 50. letech důsledky nežádoucího třídního původu a sloužil u Pomocných technických praporů. Největších podnikatelských úspěchů dosáhl Ottův dědeček Vilém Dlabola (1865–1937), jenž si v roce 1892 pronajal bělidlo ve Chvalkovicích, aby o tři roky později založil továrnu Dlabola & Co., k níž patřila tkalcovna, bělidlo, apretovna i barvírna a byla největší v Rakousko-Uherské monarchii. Vilém Dlabola ve Chvalkovicích později působil i jako starosta, koupil a opravil tamní zámek, podporoval výstavbu obytných domů, místní školství apod. Po únoru 1948 Dlabolovi přišli o většinu majetku. Malý Otto zažil šťastné dětství v Poděbradech do svých deseti let, než mu zemřel otec. Vyrůstal obklopený krásnými věcmi, doma poslouchali swing, jazz a vážnou hudbu na gramofonu, na velké zahradě si mohl hrát s kamarády, chodil s nimi chytat ryby a plavat do Labe. Po tatínkově úmrtí se o Ottu starala babička, která však v době jeho puberty už na chlapcovu výchovu nestačila, a tak se na nějakou dobu ocitl v Dětském domově v Pyšelích. Jeho duševně nemocná matka trávila většinu času v sanatoriích a Otty se později ujali příbuzní, kteří mu zařídili, že byl přijat jako učeň do národního podniku Meopta Praha. Vzhledem ke svému kádrovému profilu by se stejně nedostal na střední školu, ale to, že se mohl vyučit jemným mechanikem, považuje zpětně za šťastnou náhodu. Obor měl blízko k vášni, které propadl už v deseti letech v Poděbradech, když dostal od bratra k Vánocům fotoaparát Altissa Box. Od té doby ve volných chvílích fotil, ale netušil, že se tím jednou bude živit. V době, kdy pracoval ve vzorkovně Meopty v Praze Košířích, se v bistru Speciál ve Slovanském domě seznámil s Ondřejem Suchým, budoucím publicistou, kterému ukázal své fotky a ten mu poradil, aby je nabídl v nějaké redakci. A tak se stalo, že Ottovi vyšel v roce 1966 v Mladé frontě první snímek a brzy poté i první titul – Jiří Suchý (na obálce Květů). Začal fotit známé zpěváky, byl například u zrodu skupiny Golden Kids a fotil je až do jejich zákazu. Od roku 1970 se na pět let stal dvorním fotografem Karla Gotta. Pořídil s ním stovky fotek do časopisů, plakáty, pohlednice a osm přebalů LP desek pro Supraphon, Artii a Polydor. Zpočátku fotil Flexaretou, kterou měl z Půjčovny průmyslového zboží, v roce 1968 si zakoupil vlastní přístroj Pentax Spotmatic. Otto Dlabola si zakládá na tom, že zůstal od svých 22 let po celý život jako fotograf na volné noze, nikdy neměl žádného zaměstnavatele, ani zastřešující organizaci, pod kterou by patřil. Zpěváky a herce (ve svém archívu má na pět set osobností od nás i ze zahraničí) fotil zhruba do poloviny osmdesátých let, pak se začal věnovat zachycování osobností vážné hudby a lokalit v Čechách a na Moravě spojených s nimi. V roce 2009 vydal knihu Čechy hudební ve fotografiích Otto Dlaboly. Sedmdesátiny oslavil v rodném městě výstavou fotografií hvězd populární hudby, k osmdesátinám přichystal výstavu svých fotografií, plakátů a obalů gramofonových desek v Kroměříži. (KOV)