*1876 – †1921
Pokud opravdu platí aforismus, že za každým úspěšným mužem stojí jeho žena, tak v případě Poděbradačky Olgy Dostalové to znamená, že stála v pozadí společenského, ekonomického a politického vzestupu svého muže, šedé eminence 1. republiky bankéře Jaroslava Preisse. Olga se narodila ve Veleslavíně, což je dnes součást Prahy 6, dětství už prožila v Nymburce a dospívání v Poděbradech, kde její otec postavil neorenesanční vilu a úspěšně působil jako spolumajitel a ředitel prosperujícího cukrovaru. Dnes už se asi jen těžko dopátráme, jak se Olga a Jaroslav potkali (oba manželé na snímku). Faktem však je, že o šest let staršího advokátního koncipienta, rodáka z Přeštic, si vzala za manžela právě v poděbradském kostele Povýšení svatého Kříže v roce 1898, tehdy jako dvaadvacetiletá dívka s podmanivými havraními vlasy a zádumčivým úsměvem. Olga měla celkem sedm sourozenců a bezmála všichni, zřejmě vlivem genetické výbavy matky Marie, bývalé přední členky Prozatímního divadla, se nějakým způsobem profilovali v umělecké branži. Ani Olga v tomto ohledu nebyla výjimkou, pilně hrála s místními ochotníky divadlo, dokud se neprovdala a neodešla z Poděbrad. A umění jí zůstalo blízké i po sňatku. Lze se důvodně domnívat, že i jejím působením se Jaroslav Preiss mohl po Tomáši Garrigue Masarykovi později pyšnit druhou největší soukromou knihovnou v Československu a vytvořil unikátní sbírku českého výtvarného umění. Určitě i jejím vlivem byl považován za významného mecenáše kultury a umění. Je celkem logické, že podíl na společenském vzestupu mladého, talentovaného právníka měla i jeho atraktivní a vzdělaná manželka Olga. A tak je zcela na místě propojit tyto dva osudy, které se rozešly až předčasnou smrtí Olgy už v roce 1921. Jaroslav Preiss začal v roce 1900 pracovat jako redaktor Národních listů, kde zejména podporoval emancipaci domácích hospodářských kruhů. Odtud byl už jen osudový krok do Živnostenské banky. Zde v roce 1907 přijal místo šéfa úvěrového odboru. V roce 1910 chtěli poděbradští radní odkoupit od knížete Hohenlohe lázně a zabránit tak nebezpečí jejich germanizace. Do celé transakce při vyjednávání o úvěru se aktivně zapojila i Živnobanka, což zřejmě bylo dáno rodinným propojením paní Olgy a Poděbrad. Ale Živnobanka vstupovala s Jaroslavem Preissem aktivně i do politiky. Byl to on, kdo se rozhodně postavil proti poskytování úvěrů válčícímu Rakousku-Uhersku. I proto byl společně s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem v roce 1916 zatčen a odsouzen za velezradu k trestu smrti. Nic mu nepomohlo, že už od roku 1908 byl nepřetržitě poslancem zemského sněmu. Těžko si představit, co musela v té době prožívat Olga, která doma pečovala o tři dcery sedmnáctiletou Olgu, čtrnáctiletou Jaroslavu a dvanáctiletou Věru. Beznadějnou situaci vyřešila až amnestie císaře Karla v roce 1917. Téhož roku byl Jaroslav Preiss zvolen jako hrdina odboje na dalších 21 let do čela Živnostenské banky. Své manželce vyplácel roční apanáž 163 tisíc korun. Společně také s Karlem Kramářem a Edvardem Benešem jednal 28. října 1918 v Ženevě o podobě budoucího státu, ale přesto nabídnutou pozici ministra financí přepustil Aloisi Rašínovi. Nejen díky přátelství s Masarykem patřil k nejmocnějším osobám v Československu. Ve zveřejněném nekrologu Olgy Preissové autor s respektem vzpomínal, že do života si přinesla výjimečnou kulturní vyspělost a eleganci, kterou obohacovala svoje okolí. Veškeré své životní úsilí, které ukončila zákeřná rakovina, soustředila na nehlučné soukromí a obětavé budování rodinného zázemí svého společensky angažovaného manžela. Byla to tichá, ušlechtilá dáma, která zůstávala pevnou oporou manželova úsilí při budování samostatné republiky. Smutečního obřadu za paní Olgu se zúčastnil i prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. (LL)