*1477(?) – †1515
Zřejmě pro diplomacii nejtalentovanější vnuk Jiřího z Poděbrad, který bravurně hýbal středoevropskou politikou, by možná mohl jít ve stopách slavného královského předka. Ale to jsou jen spekulace, protože jeho nešťastné úmrtí předčasně uzavřelo slibně rozjetou kariéru. Po dědečkovi v hojné míře zdědil bystrý úsudek, výmluvnost a nepřehlédnutelné diplomatické nadání. Jeho otcem byl názorově i schopnostmi problematický kníže Viktorin (1443–1500), který díky svému politickému lavírování v podstatě přišel o veškerý majetek a tak i jeho prvorozený syn Bartoloměj, pozdější nominální kníže opavský, byl oproti ostatním bratrancům skutečně jen „chudý příbuzný“. Jeho matka byla Žofie Těšínská (†1479), dcera těšínského knížete Boleslava II. a na těšínském dvoře také Bartoloměj prožil své mladé roky. K budoucí kariéře mu pomohla náhoda. Už jako mladý panoš se stal v Hlohově oblíbencem Zikmunda Jagellonského, který se později stal polským králem. Zikmund pak po nástupu na krakovský trůn doporučil šikovného mladíka svému bratrovi českému králi Vladislavovi. Ten nezapomněl na nezištnou pomoc, kterou mu poskytli Poděbradovi synové při jeho nástupu na český trůn, a ambiciózního mladíka s majestátním vystupováním přijal ke svému dvoru. Postupem času se díky královské přízni i nepřehlédnutelným schopnostem stal Bartoloměj jedním z nejvlivnějších dvořanů. Jako věrný Vladislavův spojenec dokázal úspěšně balancovat mezi protihabsbursky naladěným polským králem Zikmundem a rakouským císařem Maxmiliánem, přičemž obě strany ho považovaly za spojence. Zatímco Vladislav jako český a uherský král sídlil v Budíně, jeho nepřítomnost v Praze obratně využíval nejvyšší zemský správce Zdeněk Lev z Rožmitálu k vlastnímu obohacování. Zbídačelá města proto požádala o pomoc právě Bartoloměje jako králova důvěrníka. Na generálním sněmu zemí Koruny české Bartoloměj vystupoval velmi energicky, až o něm humanistický spisovatel Řehoř Hrubý z jelení napsal, že se mu jeví téměř jako antický hrdina a ideální vojevůdce. Nejen proto ho města v roce 1512 zvolila na deset let vrchním hejtmanem všech královských měst včetně Prahy. Vysoká funkce byla doplněna velkorysým honorářem ve zlatě. V té době navíc v Uhrách vypuklo Dóžovo selské povstání. Bartoloměj sebral v Čechách silné vojsko a v jeho čele významně pomohl zaskočenému královskému dvoru v Budíně. Vojenský úspěch a zcela zásadní pomoc přinesly Bartolomějovi nabídku, aby se stal vrchním velitelem císařských vojsk. Jenže velmi brzy se začaly ozývat intriky s obavami, že se bude silou ucházet nejméně o gubernátorskou funkci. K Vladislavovi, přicházely tiché a o to nebezpečnější výzvy, aby vnuka českého krále zbavil všech titulů. Král se však přiklonil na Bartolomějovu stranu, který chtěl přes spojenectví s třetím městským stavem obnovit královskou moc na úkor příliš sebevědomého panstva. A tak české katolické panstvo muselo dočasně ustoupit ze svých mocenských ambicí právě na úkor posílení vlivu královských měst. Mladý kníže výrazně posiloval své postavení ve středoevropské politice, stoupal vzhůru, ale jeho zářivou hvězdu zasáhla nešťastná náhoda. Knížecí říční loď se v rozbouřeném Dunaji rozbila o skály u města Hainburku a mladý kníže tragicky zahynul. Není známo, zda jeho ostatky byly vůbec vyloveny, ale protože byl svobodný a bezdětný, jeho smrtí vymřela Viktorinova větev po meči. Přestože byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého království, na rozdíl od legendárního dědečka se mu do jeho předčasné smrti nepodařilo vytvořit silnou hospodářskou základnu. V jeho držení mimo Slezsko byly ve východních Čechách už jen hrady Skály a Kumburk. S knížetem Bartolomějem odešla jedna z nejvýraznějších postav jagellonského období. Ve většině dobových interpretací je vylíčen jako záporná postava, ale poslední listinné výzkumy ukazují, že to pero na pergamenu vedla zášť jeho nepřátel, která se snažila vytvářet negativní obraz mocného, inteligentního a nemilosrdného nepřítele. Podobně jako jeho dědeček na válečném poli byl nesmlouvavý strategický vojevůdce, ale v politice dokázal být mužem nutného kompromisu. Jeho učenlivým nástupcem na královském dvoře se stal mladší bratranec Karel. I. z Minsterberku a skutečně opět odstartoval další mocenskou kariéru, která za určitých okolností také mohla skončit královskou korunou. (LL)