HYROSS JOSEF ml.

800 poděbradských příběhů

*1882 – †1945

Syn Josefa Hyrosse staršího bývá s ohledem na totožné křestní jméno a identické podnikání, často zaměňován se svým otcem. Někdy ani prameny pořádně nerozlišují, kdo byl kdo. Jisté je, že Hyross starší koupil velkostatek Poděbrady, ale prameny uvádí už k roku 1926 Hyrosse mladšího jako prodejce částí poděbradského velkostatku např. dvorů Blato a Šumbor. V Poděbradech se ještě ve 20. letech minulého století obchodní talent syna Josefa natolik neprojevil, ale oprávněně může být považován za zakladatele vilového lesního lázeňského městečka v Kersku. Byl to on, kdo ve 30. a 40. letech proměnil kerský les ve vyhledávanou adresu budovanou podle vzoru amerického New Yorku, kterou si později tak zamilovali mnozí spisovatelé v čele s Bohumilem Hrabalem. Josef Hyross se narodil v Libici nad Cidlinou, kde byl tehdy jeho otec ředitelem cukrovaru, ale už v roce 1884 přechází na stejnou pozici do Českého brodu, kde syn později navštěvoval místní školy a zapojil se do místních sportovních spolků, zejména pak do fotbalu. Jako aktivní sokol inicioval roku 1897 první fotbalový zápas na místním cvičišti a hned na to následoval zápas na náměstí před školou. Fotbal do Brodu přivezl jistý Angličan, jemuž dělal Josef tlumočníka. V témže roce zakoupil Josef Hyross mladší i první profesionální fotbalový míč pro zdejší fotbalové mužstvo. Bohužel v Českém Brodě také zažil i velmi smutný okamžik, kdy mu náhle v roce 1906 ve věku 49 let zemřela maminka Tereza. To bylo Josefovi 24 let. Později žil podle všeho v Praze, kde se v lednu 1913 oženil s Františkou (Franziska), dcerou Julia Pohle, lichtenštejnského správce důchodu ve Valčicích. Manželé jsou společně zachyceni koncem třicátých let na úvodní fotografii. V oddacím listu je Josef Hyross uveden jako nájemce dvorů ve Velkých Nehvizdech. Už v roce 1914 se novomanželům narodila dcera Marta, 1915 dcera Teresie (zemřela v roce 1926), 1917 dcera Aloisie a 1918 syn Josef. Stejně jako otec trávil tehdy s rodinou většinu času na zámku v Libočanech u Žatce, kde jej zaměstnávalo řízení místního pivovaru, v letech 1921-22 už působil v Poděbradech, kde si možná i právem získal pověst nesmlouvavého a tvrdého obchodníka, jehož jediným cílem je finanční prospěch. Jak dalece zasahoval do otcova nákupu velkostatků v Sadské a Poděbradech od knížete Moritze z Hohenlohe-Schillingsfürstu v letech 1918–1922 se můžeme jen dohadovat. Jisté je však, že mu otec krátce před svým soudem kvůli pádu banky Bohemia předal v roce 1926 dispoziční práva k celému hyrossovskému majetku, tedy i Poděbrad, kde Josef žil až do roku 1929. Ale to se již aktivně spolupodílel na zvelebení bývalého cukrovaru a dvora v Sadské a následně i na budování Kerska. To ještě na počátku 20. století bylo uzavřeným knížecí lesním revírem obehnaným plotem a jen za souhlasu hajného bylo možné vstoupit brankou do zdejších lesů. Ke konci 20. let se rodina Hyrossů přestěhovala z Poděbrad do výstavní vily v Sadské. V roce 1929 Josef Hyross ml. tady zkolaudoval parní pilu a rozšířil jako společník fotografický podnik Bromografia Karla Podlipného. Podnikání se zřejmě dařilo, ale nakonec se rozhodl část závodů prodat. Nechal si velkostatek, pilu, parketárnu a lesní závod. Bromografii prodal německému velkopodnikateli Johannu Pinkau, který již v Lipsku vlastnil velký tiskařský podnik. Zde si možná Josef Hyross mladší poprvé výrazně zadal s říšskými Němci, což logiky bylo trnem v oku ohrožené mladé Československé republice. Zřejmě aby uchránili svůj majetek, manželé Josef a Františka Hyrossovi požádali o německé občanství. A nejen to. Ve snaze přežít a udržet si majetek, začali za druhé světové války nadbíhat okupantům. Jejich noblesní sídlo v Sadské bylo vyhlášené večírky s německou smetánkou. Zřejmě i díky tomuto mohli dál držet ochrannou ruku nad svým podnikáním a zejména pak nad Kerskem, protože jinak by se hustý les stal vítaným zdrojem kvalitního dřeva. Po odeznění Velké hospodářské krize okamžitě přistoupili Hyrossovi k proměně lesa na vilové lázeňské městečko. Hustý les rozparcelovali sítí pravoúhlých alejí očíslovaných po vzoru newyorského Manhattanu. Nikoliv náhodou hlavní kerská avenue nese číslo 5. Byly navrženy silnice, vyrostla restaurace a kavárna Hájenka. K potěše rekreantů byly vyvrtány dva minerální prameny, vybudovány dva tenisové kurty, dvě koupaliště a postupně byl zaváděn elektrický proud. Dodnes je přítomnost Hyrossů v Kersku patrná – jediný funkční minerální pramen se nikoliv náhodou jmenuje Josefský. Bohužel život manželů skončil tragicky 11. 5. 1945, kdy oba byli s velkou pravděpodobností zavražděni a dlouhá léta byla vražda doposud vykládána jako sebevražda. Obě těla byla zpočátku tajně pohřbena u hřbitovní zdi v Sadské. Dcera Marta emigrovala do Bavorska a syn Josef uprchl přes Německo do Kanady. V roce 2011 byl pochován v neogotické kapli u západní zdi poděbradského hřbitova. (PF)