*1973
Narodila se do poděbradské rodiny s nemalým kulturním zázemím, které podporoval a vytvářel zejména otec Jaroslav Sedláček, který pracoval jako litograf, grafik, hudebník a amatérsky se také věnoval divadlu. Maminka Zdeňka byla úřednice. Má ještě o dva roky mladší sestru Simonu a obě děvčata tak byla od mala cíleně a nenásilně seznamována se světem umění. To byla práce především otce, který je s oblibou vodil na koncerty, výstavy a do divadel. Ke vzdáleným příbuzným patří slavná herečka a první česká filmová hvězda Andula Sedláčková. Mezi její významné a ceněné role patřila v Praze v roce 1913 také Líza Doolittlová v Pygmalionu od G. B. Shawa. O osmdesát šest let později právě za moderní brněnskou verzi známého příběhu získala Markéta prestižní Cenu Thálie za rok 199, a to za mimořádný herecký výkon v muzikálu My Fair Lady (ze Zelňáku) v roli Lízy Ďulínkové. Byla to vůbec první Thálie pro kohokoliv z Poděbrad. Od té doby si pomyslnou cestu do Poděbrad našly ještě dvě další Thálie. Markéta v Poděbradech vychodila základní školu a samozřejmě navštěvovala i ZUŠku a to hned tři obory. Hrála na klavír, chodila na taneční obor a také na obor literárně dramatický. A v Poděbradech při různých příležitostech recitovala, chodila na soutěže a koncertovala při vystoupeních ZUŠky. Kromě toho jí hodně bavila sportovní gymnastika a je také v poděbradském Sokolu čestnou členkou. Právě proto se zpočátku rozhodovala, jestli se bude věnovat uměleckému pohybu, respektive baletu, ale nakonec přece jen vyhrálo herectví. Mocně ji přitahoval celý divadelní svět, však také už od dětství ji hodně bavilo vytvářet příběhy jiných postav, zhmotnit jejich podstatu, pochopit je. Střední školou nakročila ke splnění svého dětského snu a nastoupila na pražskou Státní konzervatoř do hudebně dramatického oboru. Tady bylo zásadní setkání s Ladislavem Mrkvičkou, který ji na pražské konzervatoři učil hlavní obor herectví a stal se velkým hereckým a lidským vzorem. Už během školy dostala nabídku angažmá ze tří profesionálních divadel, ale nakonec převážila ta od režiséra a ředitele Městského divadla v Brně Stanislava Moši, předního muzikálového specialisty. Tady Markéta totiž viděla šanci širšího spektra uplatnění, a uměleckého růstu, tedy vedle činohry se nabízela šance i na muzikál. A tak už od 5. ročníku externě spolupracovala s uznávanou brněnskou scénou, kde si prozíravě všimli talentované a pohledné dívky. V roce 1993 konzervatoř absolvovala rolí Jánošíkovy matky v představení Malované na skle a zamířila (a zřejmě už natrvalo) do Brna. Tím sice na jednu stranu připravila pražské divadelní scény o svůj talent, ale zato v Brně Markéta našla všechno, co potřebuje ke spokojenému životu. Milovanou práci, naplněnou lásku, šťastnou rodinu i uznání a obdiv diváků. V roce 2001 se provdala za herce a režiséra domovského divadla Stanislava Slováka, který je v současné době navíc uměleckým šéfem činohry Městského divadla Brno. Společně mají syna Tadeáše, který studuje Střední školu umělecko-manažerskou, obor multimediální tvorba – film a s nímž stále moc ráda tráví každou volnou chvilku. Vedle již zmíněné Ceny Thálie byla na stejnou cenu ještě nominována v roce 2020 za roli Donny Sheridanové v muzikálu Mamma Mia! K jejím zásadním rolím dále patří spousta velkých ženských postav českého i světového činoherního i muzikálového repertoáru, zejména Manon (Manon Lescaut), Markétka (Bastard), Mahulena (Radúz a Mahulena), Julie (Romeo a Julie), Maria (West Side Story), Sestra Flinnová (Přelet nad kukaččím hnízdem), Saly Bowles (Cabaret), Olga (Tři sestry), Jeannie (Hair). Éponine, Fantine (Les Misérables), Máma Mortonová (Chicago) Lockitová/Peachumová (Žebrácká opera), Edith Piaff (Vrabčák a anděl), Winifred Banksová (Mary Poppins), Paní Johnstonová (Pokrevní bratři), Jane (Čarodějky z Eastwicku), Oda Mae (Duch), Nancy (Oliver!), Vypravěčka (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť), Audry (Kvítek z hororu), Beatrice (Pohled z mostu), Schubertová (Splašený nůžky), Grušinskaja (Grand Hotel), Božka (Světáci), Dolly (Anna Karenina), Evarista (Bílá voda) a mnohé další. Samozřejmě v Brně našla skvělé kolegy, kteří ji inspirují, pomáhají a jejichž hereckého partnerství si nesmírně váží, jako byl například vynikající Jiří Tomek, nebo stále jsou Zdena Herfortová, Ladislav Kolář a Petr Štěpán. Tak jako k Markétě byla štědrá divadelní prkna, televize a rozhlas jsou už o poznání skoupější, ale i tak se její práce opakovaně objevila na televizních obrazovkách, zejména pak v oblíbeném seriálu Četnické humoresky. (LL)