*1920 – †1978
Rodák z Rakovníka, kterému druhou polovinu profesionálního života vrchovatě vyplnily Poděbrady. Ostatně právě jim věnoval i svou dříve často hojně hranou romantickou suitu Na srdce jsou Poděbrady z roku 1968. S muzikou začínal v Rakovníku. Měl štěstí, že ač byl tatínek posunovač na dráze, díky mamince, talentované zpěvačce, v rodině vládla hudba. Navíc blízkým vzorem mu byl i strýček Alois Neubert, uznávaný sólový hornista v Janáčkově divadle v Brně. Další šťastná náhoda byla, že hned na počátku budoucí hudební dráhy se potkal s Antonínem Srbem. Kapelník, pozounista a soukromý hudební pedagog, byl emeritním členem Královské uherské opery v Budapešti a po rozpadu Rakouska-Uherska si v Rakovníku založil hudební školu, kam chodil i malý Miloslav, což bylo jeho oficiální křestní jméno. To si až později z uměleckých důvodů zkrátil na libozvučnějšího Miloše. Zkušený muzikant Antonín Srba velmi rychle objevil Zelenkovo hudební nadání a také jeho absolutní sluch. A právě na Srbovo doporučení se rodiče rozhodli dát syna po rakovnické reálce na hudební školu do Prahy. Ale protože peněz nebylo nazbyt, zvolili vojenskou hudební školu, kde nemuseli platit školné. Mladý Miloš dychtil po hudebním vzdělání, proto ještě soukromě chodil na housle a dirigování. Hned po absolutoriu školy nastoupil v roce 1939 jako učitel do Městské hudební školy v Rakovníku, kde strávil celou druhou světovou válku. Během té doby se také v roce 1940 podílel na založení legendární Rakovnické ochotnické opery. A třebaže jako vynikající houslista velmi brzy sám získal angažmá v Janáčkově opeře v Brně, kde se rychle vypracoval až na první housle, do Rakovníka se rád vracel. Dokonce tam založil a vedl padesátičlenný učňovský symfonický orchestr velmi dobré úrovně. Souběžně s tím v Brně v roce 1948 dokončil konzervatoř ve třídě národního umělce Zdeňka Chalabaly. A v tehdy ještě samostatných Husovicích (dnes brněnská čtvrť) vedl operetní sekci v nejstarším brněnském ochotnickém souboru Svatoboj. Začal také rychle pronikat jako pomocný dirigent do různých profesionálních divadel, spolupracoval s brněnským rozhlasem, kde založil a dirigoval Orchestr sólistů a po nejrůznějších estrádách jezdil jako primárius se Zábavným kvartetem. V roce 1956 nastoupil na pozici šéfdirigenta hudebního divadla v Praze Na Fidlovačce. Tady často pod jeho taktovkou pohostinsky vystupoval i populární herec a zpěvák Oldřich Nový. Také tam zpívala i jeho manželka Lenka, se kterou měli jedinou dceru Jitku (1950). Jenže hudbou pohlcení rodičové neměli na výchovu dcery moc času a tak Jitka až do jedenácti let žila v malém domku v Rakovníku u dědečka a babičky. Mezi tím se Miloš Zelenka už prosadil jako uznávaný operetní dirigent, který za své pětileté působení Na Fidlovačce nastudoval a v premiéře uvedl na třicet diváky velmi oblíbených českých i světových operet. V roce 1961 se mu splnil sen o symfonické hudbě, protože vyhrál konkurz do čerstvě založeného lázeňského orchestru v Poděbradech. V nově vybudovaném tělese byl ředitelem a zpočátku i jeho jediným dirigentem. Velmi rychle však vybudoval kvalitní hudební těleso, které zdaleka nehrálo jen na kolonádních koncertech. Orchestr složený z výborných mladých instrumentalistů, začal jezdit po celé republice a brzy také přišlo i zahraniční angažmá. Samotný Miloš Zelenka byl často zván jako hostující dirigent symfonických orchestrů nejprve v Praze, Mariánských Lázních a Košicích a pak přišlo Polsko, Bulharsko, Rumunsko, NDR a také Itálie. V roce 1968 došlo ke změně názvu na Středočeský symfonický orchestr a Miloš Zelenka se stal jeho šéfdirigentem. Ale to už měl u sebe pět let v péči dceru Jitku, protože její matka nedokázala skloubit časté hudební zájezdy Pražského filharmonického sboru s výchovou dítěte. Zpočátku bydlel otec s dcerou na ubytovně se společnou koupelnou a spali na palandách. Až postupem času získali pěkný byt na Riegrově náměstí nad lékárnou a třebaže Miloš Zelenka také neměl moc času na výchovu, což Jitka dovedně využívala k poznávání světa ze všech možných úhlů, podařilo se oběma stranám bez vážnějších úhon přečkat krušné roky puberty. Ještě před maturitou Jitka vyhrála celostátní soutěž talent 1967, v roce 1968 definitivně opustila Poděbrady a vydala se za svou vysněnou uměleckou kariérou. Miloš Zelenka dál pečlivě budoval vysokou prestiž poděbradského symfonického orchestru, při tom učil na housle na Lidové škole umění i hudební výchovu na gymnáziu, kde také vedl velký pěvecký sbor. V roce 1974 založil s talentovanými mladými muzikanty Poděbradský orchestr mladých, se kterým úspěšně koncertoval po celé republice. Miloš Zelenka se rovněž věnoval skladatelské tvorbě. Je autorem tří desítek scénických činoherních hudeb, napsal řadu polek, valčíků, pochodů i kvapíků, které svého času byly hojně hrány také v rozhlase a vydávány na gramofonových deskách. Je rovněž autorem první znělky rakovnického rozhlasu. Odešel nečekaně uprostřed rozdělané práce, zradilo ho srdce. (LL)