*1867 – †1930
Narodila se v obci Mykolaivka v gubernii Poltava na Ukrajině. Po studiích působila v rodišti jako ředitelka místní školy a vedla tamní ochotnické divadlo. Později odešla do Charkova, kde učila na církevní (pravoslavné) škole. Psala pedagogické články a fejetony do místních novin a vstoupila do Charkovské literární společnosti (byla členkou jejího publikačního výboru). Po revoluci 1905 žila v Kyjevě a napsala tu několik divadelních her (Instytutka – Děvče z dívčí školy, Storinka minuloho – Stránka z minulosti). Po vzniku autonomní Ukrajinské lidové republiky v létě roku 1917 se Valeriia O´Connor stala členkou prvního výkonného výboru Centrální rady a prezidia Společnosti Ukrajinského národního divadla. Provdala se za strojního inženýra Oleksandera Vilinského a roku 1919 s ním emigrovala. Po krátké zastávce ve Vídni se usadili v Československu, v Poděbradech. Tady pokračovala ve své literární činnosti. Napsala novelu Skarb – Poklad (1924), část románové kroniky Na emigratsii – V emigraci a paměti svých příbuzných (Mykola Lysenko, Michajlo Starytsky), vydáno posmrtně v roce 1936. Její práce a překlady z francouzštiny vyšly na Ukrajině, v Rakousku a v Československu, knižně i časopisecky. Svůj život ukončila, psychicky zlomená a osamocená sebevraždou. Její manžel Oleksander Vilinsky (1872–1928), se narodil v ruském Petrohradě a vystudoval obor strojní inženýrství. Od roku 1908 přednášel na Kyjevském polytechnickém institutu a byl členem Ukrajinské vědecké společnosti v Kyjevě. Roku 1917, po vzniku Ukrajinské lidové republiky, byl zvolen do Centrální rady a působil v institucích pro ukrajinské veřejné školství. Roku 1918 byl jmenován generálním konzulem pro Ukrajinu ve švýcarské Ženevě, v roce 1919 spolu s manželkou emigroval do Československa. V poděbradském exilu učil na Ukrajinské hospodářské akademii obor strojní inženýrství. Je autorem četných odborných publikací (v ukrajinštině, ruštině a němčině) a učebnice Narysna heometriia (1923). Zemřel v Poděbradech. (LK)