*1835 – †1907
Byl synem Jana Dostala (1798–??), od roku 1831 pražského měšťana a majitele statku v Čížkovicích u Lovosic. Matka Anna, rozená Kulichová, byla dcerou mlynáře Vojtěcha Kulicha z Benátek nad Jizerou. Měl ještě dvojče, bratra Viléma. O něm je velmi málo informací. Oženil s Annou rozenou Žemličkovou z Nymburka a manželé se na několik let odstěhovali do Ruska, kde Vilém zakoupil v blízkosti Charkova hospodářství. Nedařilo se jim a tak se vrátili zpět. Vilém zemřel již v r. 1884. Zachoval se pouze jeho dopis bratrovi Leopoldovi z Ruska datovaný v r. 1875, ve kterém mu podává informace o tamních neutěšených ekonomických poměrech. Kromě toho měl ještě staršího bratra Karla (1834–1918), který v Praze vystudoval právnickou fakultu a od roku 1860 se věnoval advokacii ve Vídni. V letech 1882–1888 byl poslancem Říšské rady. Leopold Dostal byl zakladatel rodové linie, z níž po sňatku s Marií Kallmünzerovou (1847–1917) se narodilo několik významných osobností české kultury. Manželka byla pět let členkou Prozatímního divadla, ale po sňatku ukončila své umělecké aktivity a plně se věnovala rodině a výchově dětí. Rodina nejprve žila v zámečku ve Veleslavíně, k němuž přiléhal statek s hospodářskými budovami. Leopold Dostal se zpočátku uváděl jako statkář, později jako podnikatel. Přispěla k tomu skutečnost, že se seznámil s Hanušem Karlíkem, protože oba měli za manželky sestry Kallmünzerovy, a tudíž byli švagři. Byl to právě Hanuš Karlík, který švagra přivedl nejprve do Nymburka (někdy kolem roku1884), aby mu pomohl se správou cukrovaru. Ale když pro nymburský cukrovar jako pobočný závod koupil Karlík i poděbradský cukrovar, tak se tento krok nesetkal s podporou správní rady. Proto se rozhodl, že ho sám zase vykoupí a založí s Leopoldem Dostalem komanditní společnost, která následně cukrovar provozovala. Hanuš Karlík zůstal většinovým podílníkem. Leopold Dostal se stal ředitelem a spolumajitelem cukrovaru v Poděbradech a v těsném sousedství fabriky si postavil vilu, dnes známou jako Dostalka. Tu po odchodu rodiny z Poděbrad (po smrti Leopolda Dostala) koupil architekt Kamil Hilbert, poslední stavitel chrámu svatého Víta v Praze a dům velkoryse přenechal své rozvedené manželce. Dostal se přestěhoval z Nymburka do Poděbrad už v sezóně 1885/1886, kdy v Poděbradech rozjel technickou novinku (stejně jako v Nymburce), kterou byla trojnásobná saturace s mechanickou filtrací. Tím se zásadně zvýšila produktivita práce a místo 400 metrických centů řepy byl poděbradský cukrovar schopný zvýšit produkci téměř na osminásobek. Leopold Dostal se také ochotně angažoval veřejně už ve Veleslavíně, kde byl členem výboru Sokola a předsedou dobrovolného hasičského sboru. Podobně se angažoval i v Poděbradech při podpůrné a dobročinné práci, ale stejně tak byl aktivní v oblasti hospodářské, když byl členem organizačního výboru řemeslnicko průmyslové výstavy v Poděbradech a později i v Praze v Bubenči. Jeho manželství bylo naplněno devíti dětmi. Adolf Bohuslav (1874–1939) byl básník, dramatik a divadelní kritik. Olga (1876–1921) se provdala že pozdějšího bankéře a významného národohospodáře Jaroslava Preisse, předčasně zesnulá Marie (1877–1903), se věnovala malířství, Leopolda (1879–1972) se stala slavnou herečkou Národního divadla, Leopold (1880–1949) pracoval jako ředitel Živnostenské banky v Moravské Ostravě, Vilém (1881–1917) vystudoval techniku a později zahynul při požáru v ruském zajetí jako poručík rakousko-uherské armády, Karel (1884–1966) byl hercem, režisérem a šéfem činohry Národního divadla, Václav (1888–1915) padl jako důstojník československých legií ve Francii, Hana (1890–1981) se věnovala výtvarnému umění a pracovala jako sklářská návrhářka. (LL)