*1956
Dohledatelná rodinná genealogie uznávaného dirigenta a skladatele vede až do předbělohorské doby, kdy jeho předci patřili k nižší české šlechtě, načež jižanský temperament získal po předcích z dob, kdy řada sefardských židů opustila Španělsko. Jedna rodová linie přes babičku Marii Formáčkovou, roz. Svárovskou, míří až ke slavnému česko-rakouskému skláři Danielu Swarovskému (1862–1956), s jehož jménem je spojená světoznámá firma zaměřená na broušený křišťál a k němu také patří syn, uznávaný vídeňský dirigent Hans von Swarovski (1899–1975). Teoreticky by se Miloš Formáček mohl tedy psát jako Milos Georg Formacek von Swarovski. Ale protože se narodil v Mladé Boleslavi, zůstal po tatínkovi Formáčkem. Ale i v otcově rodině byli hudebníci. Dědeček Josef Formáček (1908–1966) byl multiinstrumentalista a kapelník z Chaloupek u Stakor, nedaleko Kosmonos, otcův strýc Jan Fadrhons (1910–1963) byl zase vojenský kapelník a navíc známý skladatel. S dalšími hudebními geny také přichází maminka Anna, rozená Dlasková (1932–2001), do jejíž rodiny ze strany její matky Anny Dlaskové, rozené Kredbové, patří profesor konzervatoře, klavírista a cembalista Oldřich Kredba (1904–1981). Navíc samotný Milošův tatínek Jiří Formáček (1933-2005) dlouhá léta působil jako 1. fagotista České filharmonie a profesor konzervatoře. Je tedy jasné, že syn Miloš se nemohl vydat na jinou než hudební dráhu. Dnes je zařazen do encyklopedií význačných osobností kulturního, společenského a politického života Who is Who a Oxford encyclopedia. Má ještě bratra Ivo Formáčka (*1968), který byl hráčem na hoboj (Západočeský orchestr Mariánské lázně, Hudební divadlo v Karlíně), později více aranžérem a hráčem na klávesové nástroje, dlouhodobě se věnuje pedagogické práci v základním uměleckém školství, založil a stal se ředitelem ZUŠ na Svárově. Miloš už jako malý tříletý kluk napodoboval dědečka Josefa, který dirigoval dechový orchestr například v Kosmonosích, v mladoboleslavských Havlíčkových sadech a navíc vedl tak zvanou smyčcovou salonku, hrál na saxofon ve svém tanečním orchestru a na fagot v tehdejší Mladoboleslavské filharmonii. Zaujatost pro hudbu a dirigování vůbec si Miloš Formáček doslova vysnil již od dětství, v páté třídě psal slohovou práci, na téma: „chtěl bych být dirigentem“. Po školní docházce ZŠ a ZUŠ v Benátkách nad Jizerou, kde s rodiči bydleli od jeho tří let, se odstěhovali do Prahy v roce 1971 s možností dalšího vzdělání v hudebním oboru. V roce 1978 absolvoval klavír, kompozici a dirigování na pražské konzervatoři a vysokoškolská studia zakončil v roce 1983 absolutoriem na hudební fakultě AMU u profesora Václava Neumanna, tehdejšího šéfdirigenta České filharmonie. Později se zúčastnil mnoha mezinárodních mistrovských kurzů, stal se laureátem řady skladatelských i dirigentských soutěží doma i v zahraničí. Už v osmnácti letech byl přijat do Ochranného svazu autorů (OSA), po studiu do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Na svém kontě má desítky větších i kratších, příležitostných opusů. Již při studiích na AMU byl hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Pražské konzervatoře. Hned po základní vojenské službě se v letech 1983–1988 stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V roce 1996 přijal místo šéfdirigenta Hudebního divadla v Praze, kde uvedl 14 operetních a muzikálových premiér, z nichž nejúspěšnější Cikánský baron dosáhl bezmála 91 repríz. Současně pracoval pedagogicky na Konzervatoři v Praze i na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity a stal se také inspektorem základních uměleckých škol. V letech 2001–2006 nastoupil Miloš Formáček jako dirigent a ředitel Symfonického orchestru v Karlových Varech a na sezónu 2005/2006 byl jmenován prvním hostujícím dirigentem Toronto Philharmonic Orchestra. Průběžně hostoval u řady předních českých i zahraničních orchestrů a od roku 2011 je dirigujícím ředitelem a jednatelem Severočeského divadla v Ústí nad Labem s.r.o. Také Poděbrady sehrály v životě Miloše Formáčka zásadní roli. Už jako malý kluk obdivoval Poděbrady, kam jezdíval s dědečkem Karlem Dlaskem vlakem z nádraží Dobrovice, vždy se zastavili na kolonádní koncert a prošli se parkem. Kde by ho napadlo, že i tady bude jednou stát na pódiu s taktovkou před symfonickým orchestrem. Už za studií na AMU na kolonádě dirigoval Středočeský symfonický orchestr a po náhlé smrti dirigenta Miloše Zelenky v roce 1978 se stal na dva roky sezónním dirigentem zdejšího Zelenkova orchestru, se kterým uváděl nejpopulárnější melodie té doby. Po zrušení Středočeského symfonického orchestru v roce 1992 se později snažil, leč neúspěšně, s poděbradskou radnicí o obnovu symfonického orchestru, ale město pro tento záměr nezískalo podporu Středočeského kraje. Přesto s Poděbrady nepřerušil kontakty, rád se projde kolonádou, posedí na dobré kávě… Při oslavách 800 let od první písemné zmínky o Poděbradech uvedl na zámeckém nádvoří v produkci ústeckého Severočeského divadla slavný muzikál Noc na Karlštejně. Přes veškerou snahu o naplněný rodinný život se mu pro nemalé pracovní vytížení nepodařilo udržet ani jedno ze dvou manželství. S manželkou Hanou (*1956) si našli byt v Benátkách nad Jizerou, on ještě studoval na AMU, ona byla učitelkou hry na klavír. Následovala Praha (1988), aby v roce 2006 byl vztah ukončen – žena odešla za přítelem do Holandska. Jediná dcera Tereza (*1984) zůstala s otcem, dodnes žije v Praze. Studovala hudbu na konzervatoři Jaroslava Ježka, zpívá a hraje na kytaru, nicméně nevěnuje se oboru profesionálně. Druhou manželku Blanku (*1979) si Miloš Formáček také našel mezi notami, při dirigentském hostování u Komorní filharmonie v Pardubicích (2000) – ona na zdejší konzervatoři studovala sborové dirigování. Po šesti letech opustil M. Formáček Karlových Varech, aby se s Blankou odstěhovali na přívětivý venkov do rodného domu Miloše Formáčka. Vzali se na velvyslanectví v Paříži v roce 2012 a po té se narodil syn Daniel (*2013). Po následném církevním sňatku manželka sebe i syna nechala pokřtít v roce 2019, doslova pro Miloše Formáčka v osudových Benátkách nad Jizerou. Manželka Blanka našla zalíbení a snad i životní seberealizaci na této římsko-katolické farnosti a s manželem se úředně rozvedla. Poté opustila ZŠ a ZUŠ v Dobrovici, kde učila, podobně se vzdala i vedení sboru Dobrovan. Nyní vyučuje na pedagogické škole v Mladě Boleslavi. Syn Daniel projevuje po rodičích hudební nadání, oblíbil si hru na klasickou kytaru a je jen otázkou, zda naváže na velkou rodinnou hudební tradici. (LL)