JANIŠŠ PAVEL

800 poděbradských příběhů

*1955

Pochází z Poděbrad, ale rodinné kořeny má po matce na Šumavě v Sušici a po otci v Nových Zámcích na Slovensku. Jméno Janišš vzniklo kuriózním způsobem ze jména Janisz, které je maďarské. Matrikářka odmítla zapsat maďarské jméno, a tak počeštila otce na Janiš. Ale v kolonce jí chybělo jedno prázdné okénko, a tak připsala ještě jedno š, aby bylo všechno řádně vyplněné, a tak vzniklo jméno Janišš. Otec se jmenoval Belo Janišš a po příchodu do Čech si nechal říkat Vojtěch. Bohužel byl invalida. Za války, když mu bylo asi dvanáct let, spadla na dům jeho otce, tedy Pavlova dědečka v Nových Zámcích, puma. Otci to zavalilo nohy. Nedostatečnou lékařskou péčí se mu udělala v patě sněť, kterou dlouhodobě neúspěšně léčil, a tak byl poslán do Poděbrad na koupelovou léčbu. Jenže noha se nelepšila. Nakonec došlo na amputaci nohy pod kolenem. Na doléčení byl poslán do Kladrub. Tam, při skákání do bazénu se mu smekla noha a o hranu bazénu si roztříštil koleno. Museli mu amputovat nohu ještě jednou, a to nad kolenem. Nerezignoval. Naštěstí byl vášnivý rybář a u vody se cítil svobodný. Sice se vyučil hodinářem, ale kvůli zdravotním okolnostem začal pracovat až v Poděbradech v ČSAD jako vrátný a později, když se budovala poděbradská čistička, tam pracoval jako hlídač. K hodinářské profesi se nakonec dostal díky kamarádům, když zjistili, že má cit pro jemnou hodinářskou práci. Měl však slabé srdce a zemřel ve věku 48 let. Maminka Jindřiška se jmenovala za svobodna Horová. V Klatovech se vyučila cukrářkou jako první dívka v regionu. Její otec byl klempíř a opravoval střechy chat, mimo jiné také pracoval na chatě Jana Wericha. S budoucím manželem se maminka seznámila při jeho léčení v Poděbradech, když v tehdejší léčebně Humanita pracovala jako cukrářka. Protože v pohraničí nebyla práce ani pro šikovnou cukrářku, tak jí místo v lázních pomohl najít Ladislav Filip. Významný poděbradský lékař a předseda revolučního národního výboru měl totiž syna Jiřího, který měl za manželku právě sestru budoucí matky Pavla Janišše. Maminka však podlehla už v 56 letech rakovině a během neúspěšné léčby jí musela být amputována pravá noha. Pavel Janišš v Poděbradech vychodil základní školu a tady byl také členem skautského oddílu Uctívači ginkga. Bavil ho sport, dělal gymnastiku, stolní tenis, kulturistiku i kanoistiku. Měl také rád country muziku, a když poprvé slyšel hrát na banjo Earla Scruggse, což byl ve své době špičkový světový banjista, bylo rozhodnuto. Podle nahrávek se sám začal učit hrát, jenže první koupené banjo brzy utopil při sjíždění řeky Dunajec. Proto se rozhodl, že si bez jakýchkoliv zkušeností sám postaví vlastní banjo. Plány si nechal poslat od firmy Stewart MacDonald z USA. Na vlastnoručně postavené banjo pak denně cvičil až 8 hodin a odměnou mu byla nejen skvělá parta v kapele OASA, kterou společně s Jirkou Uhrem založili, ale na soutěži bluegrassových kapel v Hronově získal prestižní ocenění za nejstylovější hru na banjo z dvanácti banjistů zúčastněných kapel. Když byl na vojně, nešťastně přišel o levou ledvinu, a protože při práci automechanika musel občas ležet na zemi, ze zdravotních důvodů hledal jinou práci. Rozhodl se, že stavění banjí a mandolín by mohlo být ideální řešení. To bylo v roce 1977, kdy ještě chvíli zkoušel pracovat v autoservisu, pak přešel do Kovodružstva jako seřizovač lisů, ale od roku 1989 se výrobě hudebních nástrojů věnuje už naplno. A práce ho zcela pohltila. Protože kvalitní profesionální nástroje jsou drahé, tak měl zakázek víc než dost. Třebaže je v oboru samouk dosud vyrobil 375 nástrojů, z toho 60 mandolín, zbytek jsou banja (bluegrassová a tenorová). Z javoru, mahagonu, ořechu, ebenu palisandru, ale i ze smrku a břízy vyráběl převážně vlastní modely (Snow Flake, Leaf, Picker, Virgin, Virtuos, Conductor). Stejným samoukem je i jako hudební interpret. Přesto s kapelou odehráli stovky koncertů. Za největší životní úspěch považuje výjezd kapely OASA v roce 1989 do Anglie, do oblasti South Tyneside, kde hráli na stálé scéně, ale také vystupovali v soukromých klubech. Nejprestižnější byl pánský kapitánský klub, kam ženy nemají přístup. Hráli v seniorských zařízeních, kde se i tančilo a zpívalo, několikrát byli pozváni na legendární ulici King Street. Zájezd byla odměna, protože OASA se několikrát po sobě umístila na předních místech soutěže Porta v Plzni. Díky kapele OASA se také seznámil se svou ženou Hanou, od roku 1979 učitelkou a později i ředitelkou zdejší Základní umělecké školy a na začátku roku 1981 z toho byla svatba. Oba spojuje nejen láska ke country, bluegrassu a sportu, ale také dvě úspěšné dcery. Obě vystudovaly Pražskou konzervatoř. Starší Zuzana (*1981) učí zpěv v Poděbradské ZUŠ a v Praze. Zpívá a skládá texty ve své profesionální kapele Sandonoriko, vytvořila a koncertuje v komorním triu-kvartetu Osvobozené duše. Pavla (*1985) amatérsky začínala s divadlem v Poděbradech, ale dnes je úspěšnou profesionální herečkou v Chebském divadle. V roce 2015 získala Cenu Thálie jako nejlepší herečka do 33 let a v roce 2023 byla v širší nominaci v kategorii muzikál. Pavel se v životě setkal se spoustou zajímavých, talentovaných a pracovitých lidí, ale na absolutní vrchol řadí setkání s jedním z nejlepších světových banjistů, Američanem Tony Trischkou. Pavel Janišš je stále aktivní, aktuálně hraje na banjo s legendární kapelou Větráci. Na okresní úrovni ještě provozuje stolní tenis a také se stará o dům, zahradu a veterána Chryslera (2litres). Díky Pavlovi se od roku 2019 přesunuly do Poděbrad červnové veteránské srazy s testacemi těchto vozů, které jsou již v Evropě vzácné. Účastní se jich majitelé vozů Chrysler z celé ČR a částečně i ze Slovenska. (LL)