*1932 – †2018
Úvodem je třeba hned uvést dvě věci z Formanova životopisu na pravou míru. To méně podstatné je, že se nejmenoval Miloš. Původně byl Jan Tomáš, ale všichni benjamínkovi říkali Míla, Miloš. Druhé mnohem závažnější zjištění, zejména pro Miloše Formana byl fakt, že jeho milovaný tatínek Rudolf, respektovaný skautský vůdce a hrdina protinacistického odboje, nebyl jeho biologický otec. Když tatínka v roce 1940 zatklo gestapo, každý den chodili s maminkou na čáslavské nádraží vyhlížet, kdy už se tatínek vrátí z kolínského vězení. Nedočkali, naopak o dva roky později gestapo odvedlo i maminku Annu. Oba zemřeli v koncentračních táborech na tyfus. Část války pak Miloš prožil u strýce Boleslava a tety Anny Švábových v Náchodě. Později se chlapce ujala čáslavská rodina ředitele místní plynárny Hluchého, která na tom byla finančně lépe a mohla si péči o sirotka dovolit. Teprve mnohem později, když pátral, proč se narodil až dvanáct let po prostředním bratru Pavlovi, zjistil, že je nemanželským dítětem židovského architekta Otty Kohna (1887–1965), který v roce 1938 v obavě před nacisty s celou rodinou emigroval a již se do Československa nikdy nevrátil. A třebaže se později Miloš Forman snažil o kontakt, ze strany Otto Kohna zájem nebyl. Miloš Forman měl dva starší bratry. Nejstarší Blahoslav (*1917) působil jako učitel v Čáslavi a v roce 1960 zahynul ve sněhové vánici v Nízkých Tatrách při výpravě turistického oddílu. Prostřední bratr Pavel (1920–2008) byl akademickým malířem a v roce 1968 emigroval do Austrálie. Ve třicátých letech to vypadalo, že rodina Formanových prožije idylický život. V létě provozovali hotýlek Rut, který jim postavil právě architekt Otto Kohn. Funkcionalistická budova stála na břehu jezera pod Bezdězem, které obec na popud otce Rudolfa přejmenovala z Velkého na Máchovo a místo se stalo tak ještě atraktivnějším. Po válce se staršími bratry se začal starat o penzion ve Starých Splavech a tam jednoho dne objevil útržek novin, že v nedalekých Poděbradech se otevírá výběrová internátní škola pro válečné sirotky. Bratři ho přihlásili a Miloš stal v roce 1946 jedním z prvních studentů. Jak sám později poznamenal, překvapilo ho, kolik sirotků mělo tátu a mámu. Totiž stát do projektu školy pro válečné sirotky dal velké peníze a škola v poděbradském zámku tak mohla zaměstnat ty nejlepší profesory, vybudovat dílny, speciální učebny a najednou tam všichni chtěli mít svoje děti. Od počátku šlo o velmi prestižní instituci, kde do stejných lavic usedali vedle dětí bez rodičů také potomci bohatých kapitalistů a privilegovaných komunistů. Čtrnáctiletý Miloš se skautskými zkušenosti se stal velitelem (starším rádcem) ložnice s desetiletými špunty, včetně Václava Havla. Nadšený z toho nebyl, radši by byl s vrstevníky. Jenže funkce přinášela jisté výhody v tuhém kolejním řádu a tak ji vykonával, aby se po vyučování mohl cítit víc svobodně. Už jako malému klukovi mu učarovalo divadlo, a to i díky bratru Pavlovi, který za války pracoval jako malíř u kočovné divadelní společnosti. A byly to právě Poděbrady, kde si poprvé vyzkoušel na jevišti zdejšího Divadla Na Kovárně, jaké to je hrát divadlo. Totiž v roce 1948 si ve školním představení zahrál titulní postavu v komedii V. K. Klicpery Hadrián z Římsů a zřejmě se tak jen utvrdil ve svém dalším profesním směřování. Nicméně rok 1948 byl jeho posledním v Poděbradech a mohla za to klukovina, která se odehrála ve studentských sprchách. Obětí byl syn jednoho z komunistických prominentů. Studenti v čele s Formanem byli spatřeni učitelem a věc se ve Formanově případě řešila vyloučením ze školy za zesměšňování komunistické strany. Závěrečný rok střední školy pak musel absolvovat na gymnáziu v Praze. Ale navázaná přátelství z poděbradského gymnázia přetrvala desetiletí. Navíc Miloš Forman na Poděbrady nezanevřel. Moc dobře znal krajinu, zejména na druhém břehu Labe, kde měl svá první rande a prováděl tam nejrůznější lumpárny. Ten prostor se mu vryl do paměti, a když režisér Alfréd Radok hledal vhodnou lokaci s francouzskou atmosférou pro svůj film Dědeček automobil, přispěl s nápadem poděbradských luhů právě Miloš Forman, který se v roce 1956 na filmu podílel jako asistent režie. To už byl absolventem pražské FAMU, obor scenáristika. V roce 1962 vzbudil pozornost pevním samostatným filmem Konkurs a pak skoro každý rok přicházel se snímkem, který se řadil k tomu nejlepšímu z tak zvané české nové vlny. Filmy Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967) byly nominovány na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a mladému filmaři otevřely cestu do světa. V roce 1967 dostal povolení vycestovat do USA, aby pro společnost Paramount natočil svůj první americký film. Po okupaci Československa v roce 1968 se rozhodl, že už v USA zůstane a tím se mu otevřela cesta k pozdějšímu fenomenálnímu filmovému úspěchu. K nejslavnějším filmům patří Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy, Amadeus, Lid versus Larry Flynt. Je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii. Zároveň získal tři Zlaté glóby, ceny BAFTA, Cézar, Český lev a několika dalších. Jeho snímky také zvítězily na filmových festivalech Berlinale nebo v Cannes. Miloš Forman byl třikrát ženatý. V letech 1958–1962 to byla herečka Jan Brejchová. Z druhého manželství s Věrou Křesadlovou se narodila dvojčata Petr a Matěj (*1964). Také z třetího manželství s Martinou Zbořilovou má dvojčata Andrewa a Jamese (*1998). Miloš Forman se během své kariéry stal americkým občanem, ale především režisérem světového jména, a třebaže už po zbytek života žil a tvořil v USA, k českým kořenům se hrdě hlásil, a proto také s potěšením 15. června 1999 osobně převzal čestné občanství města Poděbrady. (LL)