*1926 – †1974
V roce 1997 vyšla v New Yorku kniha Leading personalities in statistical science from the seventeenth century to the present (Přední osobnosti statistických věd od 17. století do současnosti). Encyklopedie obsahuje životopisy 114 nejvýznamnějších světových statistiků. Z matematiků působících v českých zemích je v této knize uveden pouze jediný, a to právě poděbradský rodák Jaroslav Hájek. Pocházel ze sociálně slabší rodiny, otec byl holič, matka švadlena. Brzy však otce ztratil a sociální situace rodiny se stala velmi složitou. Otce malému Jaroslavu nahrazoval strýček, poděbradský lakýrník Karel Martínek. Matka se sice asi za pět let vdala podruhé, ale v roce 1944 znovu ovdověla. Navzdory nedostatečným finančním prostředkům umožnila svému synovi studovat, protože již od mládí projevoval velké matematické nadání. Po absolvování gymnázia Jaroslav Hájek v letech 1945–1949 studoval na Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT obor statisticko-pojistného inženýrství. Svou pedagogickou činnost zahájil už v roce 1948 jako asistent na Vysoké škole speciálních nauk. Dále přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1955 získal vědecký titul kandidáta věd a v roce 1963 obhájil titul doktora věd. V tomtéž roce se habilitoval na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity a tři roky nato byl jmenován profesorem. Stal se zakladatelem a nejpřednějším představitelem moderní vědecké matematicko-statistické školy v poválečném období. V roce 1973 mu byla udělena státní cena za práce o asymptotické teorii pořadových testů. Jeho odborné aktivity byly rozsáhlé, soupis bibliografii obsahuje 57 titulů. Hlavní obory jeho odborného zájmu byly pro laika téměř nepochopitelné, ale jde o následující: výběrová šetření, teorie pořadových textů a statistické metody v teorii stochastických procesů. Profesor Hájek vykonával též řadu funkcí v organizaci vědeckého života československého i mezinárodního. Byl členem vědecké rady matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských i doktorských disertačních prací v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky, stejně tak i členem vědeckého kolegia matematiky a členem komise pro využití matematických metod v ekonomii při Ekonomickém ústavu ČSAV. Působil také v redakčních radách řady světových vědeckých časopisů. Díky svému vědeckému věhlasu byl profesor Hájek mnohokrát zván do zahraničí k pracovním pobytům a k přednáškám na konference. Hájkova celá vědecká činnost byla úzce spojena s aplikacemi matematické statistiky. Jeho výsledky mají značný význam v tomto směru a skutečně se jich prakticky využívá. Sám také přímo spolupracoval na mnoha úkolech praxe, jako byla výběrová šetření o stavu chrupu obyvatelstva, o výživě, několik antropometrických šetření a podobně. Hájek byl zaníceným vyznavačem matematicko-statistických metod, protože, jak tvrdil, statistika zvyšuje kulturu a produktivnost lidského myšlení, neboť umí rozlišit opodstatněné soudy od ukvapených, posoudit hranice, za nimiž jednodušší modely mají být nahrazeny složitějšími, a určit rozsah dat nutný k solidnímu rozhodnutí. I proto se také věnoval s velkým zaujetím pedagogické činnosti, zejména pak ve funkci vedoucího katedry matematické statistiky na matematicko-fyzikální fakultě UK. Profesor Hájek patřil ke světovým kapacitám v oboru, ale podle vzpomínek vrstevníků nebyl suchopárným vědcem. Měl velký smysl pro humor a zvláště měl v oblibě a sám vymýšlel vtipy založené na slovních hříčkách, dokonce psal scénáře pro humoristické scénky na společenské večírky Matematického ústavu ČSAV. Všestranně se zajímal o kulturu, o moderní malířství, o hudbu, zejména miloval koncertní kytaru a sám na ni dobře hrál. Třebaže projel velký kus světa, vždy se rád vracel do rodných Poděbrad, kde často rybařil, nebo pracoval na své malé zahrádce. Bohužel velké vědecké úspěchy provázel po většinu jeho života boj s vážnou ledvinovou chorobou. Navzdory jejímu zhoršování stále intenzivně do posledních chvil pracoval. Zemřel předčasně ve 48 letech při transplantaci ledvin. (LL)