*1886 – †1956
Malé okresní město se změnilo ve vzorné lázeňské místo s půvaby venkova. Má všechna hygienická zařízení, přímé vlakové a silniční spoje, bezprašné ulice, hustou telefonní síť, nádherné parky, regulované Labe a tři druhy vody rozvedené po celém městě. To jsou dnešní Poděbrady, zahrada zdraví… Tak hodnotil lázeňský katalog město při příležitosti 30. výročí vzniku lázní a byl to právě František Janda, který jejich rozvoj zásadním způsobem ovlivnil. Všichni tehdy právem věřili, že Poděbrady mají před sebou velkou budoucnost, a tak se velkoryse plánovalo. Důležitou osobou se stal pražský architekt František Janda, který už v roce 1910 vyprojektoval první lázeňský komplex a ve veřejné soutěži získal první cenu za ideový plán na celý budoucí lázeňský střed. Ing. arch. František Janda měl k Poděbradům blízko. Narodil se v nedalekých Běrunicích u Městce Králové v rodině tamního kováře Jana Jandy a jeho ženy Anny, rozené Horáčkové, jako druhý syn ze čtyř dětí. V Běrunicích začal chodit do obecné školy, měšťanskou školu absolvoval v Městci Králové. V roce 1903 nastoupil do Státní keramické školy v Bechyni. Kromě následného studia na pražské technice výrazný okamžik v utváření jeho osobnosti představuje rok 1907, kdy František Janda nastoupil k profesoru Janu Kotěrovi na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Specializoval se na obor architektury a se svým učitelem Kotěrou záhy začal spolupracovat i na některých dílech. V roce 1908 poprvé vystavoval svou tvorbu – nábytek na Jubilejní výstavě Obchodní a Živnostenské komory. Studium ukončil v roce 1910. V témže roce se mladému architektovi podařilo vyhrát soutěž na výstavbu lázní v Poděbradech. Jandův návrh uspěl tím, že lázeňské město dokázal udržet v mezích malých lázní a zbytečně je nemonumentizoval. Podle Jandových vítězných projektů začala obec poděbradská v roce 1911 stavět kolem Knížecích lázní nový lázeňský komplex a později poblíž budovu Zimních lázní. Architekt Janda pro Poděbrady vyprojektoval ještě několik dalších domů, mimo jiné penzion Chodská pro druhého lázeňského lékaře dr. Vondrovice, Vila A. Málka, vodárenská věž v Poděbradech z roku 1928 a v roce 1936 vyhrál jeho projekt na stavbu Masarykových újezdních škol. Také správní rada akciové společnosti lázní se brzy po svém ustavení v roce 1920 obrátila na architekta Jandu, aby jako poděbradský urbanista vypracoval regulační plán nejen pro lázeňský střed, ale i pro široké okolí. Tehdy architekt Janda vyřešil nejen dispozice velkých přírodních parků kolem Poděbrad (mezi Skupicí, radiostanicí, Labem a Oborou), ale i výchozy k nim z lázeňského středu novými komunikacemi, lemovanými stromořadími. Z roku 1924 pochází jeho originální regulační plán na prostor mezi stávajícím parkem a železnicí, čímž podle dobového tisku vznikl tak impozantní a milý vstup do lázeňského ústředí, jakým se žádné ani ze světových míst lázeňských vykázati nemůže. Jandova regulace obsahovala ideové plány i na nový lázeňský dům, nové divadlo, uměleckou síň, koncertní park, kolonády, bazary, část hotelovou o tisíci pokojích, asi 80 vil a penzionů atd. Sám si také vyprojektoval a postavil na Náměstí TGM vlastní činžovní dům, hned vedle tzv. „mramoráku“. Lázně se měly stát srdcem města, okružní park by spojil Labe, Primátorské ostrovy, východní část parkovou, les Bažantnici a obloukem předměstí Zboží a Oboru, kolem Labe plánoval četná sportoviště. V novém regulačním a zastavovacím plánu byly přesně vymezeny plochy k zastavění, sady a veřejná prostranství. I v pozdějších letech Jandův zájem o Poděbrady trval, ač měl v Praze úspěšnou projekční kancelář a dostával lákavé zakázky z celé země. Například už v roce 1912 navrhl městskou spořitelnu v Mnichově Hradišti. Poslední prací arch. Jandy před první světovou válkou byla městská spořitelna v Uherském Hradišti. Mezi jeho nejvýznamnější zahraniční práce patří most přes řeku Sávu v Bělehradě v roce 1919, který však byl bohužel za druhé světové války zničen. Nedílnou součástí zahraničních prací arch. Jandy jsou také jeho práce urbanistické. Do této skupiny prací patří regulační územní plán Bělehradu, který dokončil roku 1921 a za nějž Janda obdržel mezinárodní cenu. V roce 1922 vypracoval ideový návrh regulace města Lublaň. Po zkušenosti s úspěšným urbanistickým projektem v lázních Poděbrady, vypracoval František Janda v roce 1923 územní studii na jugoslávské lázně Neňja Brestovačka. V roce 1924 dokončuje obdobné plány pro další jugoslávské lázně Vručajská Baňja. V letech 1921–1922 vypracoval studii zástavby území v Praze na Kampě, která se pak následně i realizovala. Společně s Václavem Štěpánem a spolkem Umělecká beseda založil stavební družstvo Umělecká beseda, které v roce 1925 dokončilo a vlastnilo v Praze na Malé Straně stejnojmennou budovu. Jako člen družstva v tomto domě v Besední ulici až do své smrti bydlel. Od roku 1926 architekt navrhl minimálně 16 okresních hospodářských záložen a 11 městských spořitelen. Vedle toho vyprojektoval minimálně 36 bankovních domů. Za celý svůj život vytvořil více jak 400 projektů, z nichž většina byla realizována. Do roku 1943 se zúčastnil přes stovky 100 veřejných soutěží, z nichž minimálně v 90 z nich byl oceněn. Jandovy stavby se nacházejí v bezmála 70 městech Čech a Moravy a také minimálně ve čtyřech evropských hlavních městech. (JH)