*1891 – †1976
Významný český esperantista se narodil v obci Vápno u Českého Dubu. Pracoval jako železniční úředník, což mu usnadnilo splnění jeho touhy cestovat po světě. Esperanto se naučil v roce 1923 a již za dva roky vedl kurs esperanta v Bakově nad Jizerou, kde také založil esperantský klub. Přestěhoval se do Hradce Králové do ulice, která i jeho zásluhou později dostala jméno Zamenhofova, podle historického autora esperanta. František Pytloun se v Hradci Králové oženil a narodili se mu tam i dva chlapci, Jiří a Vojslav. V novém bydlišti se zapojil do místního esperantského klubu a brzy patřil k jeho nejaktivnějším členům. Byl tajemníkem a prezidentem esperantského klubu v Hradci Králové v dobách jeho rozkvětu po roce 1945 a také regionálním mediátorem. V roce 1934 složil v dánském Silkeborgu zkoušku z výuky esperanta přímou metodou a tuto metodu následně hodně používal. Následně vedl čtyřicet kurzů esperanta na 11 místech a od roku 1946 také vedl několik let korespondenční kurzy s více než 4000 studenty. Připravil a vydal Písemný kurs esperanta (1948), Slovník E-Č (1951), Zpěvníky (1950 – 40 písní a 1955 – 47 písní), Esperantský kapesní kalendář pro roky 1948, 1949 a 1950. Zastával různé funkce v klubu, celostátní organizaci a byl i členem výboru celosvětového svazu esperantistů (1949 – 1952). V letech 1948 – 1952 byl redaktorem časopisu hradeckého klubu esperanta. Jako horlivý propagátor založil kluby na 12 místech v severovýchodních Čechách, jako například v Turnově, Mnichově Hradišti, Mladé Boleslavi, České Skalici, Rychnově nad Kněžnou. Po odchodu do důchodu se přestěhoval do Poděbrad, kde se opět zapojil do činnosti místního klubu esperanta. Pokračoval v jeho výuce pomocí svého písemného kursu a vydal tiskem také Kurs pro pokročilé. Podílel se na organizování tradičních setkání esperantistů v Poděbradech. Tato každoroční akce byla původně jednodenní, později víkendová a následně po spojení s šachovým turnajem i týdenní. Zapojil se také do další práce – řadu let byl průvodcem v Havířském kostelíku. Se svou bílou čepicí, dýmkou a nechybějící dobrou náladou se stal jednou z typických poděbradských postaviček. Zemřel v Poděbradech a byl pohřben na místním hřbitově. (PaP)