*1953
Z rodné Hané, konkrétně z malé vesničky Vlčí Doly v malebném údolíčku obklopeném posledními výběžky Litenčické pahorkatiny na Kroměřížsku, se s rozvahou sobě vlastní po vysoké škole nakonec usadil v Poděbradech. Jeho rodina po generace pracovala v zemědělství a záhy poznal, že, co se na poli a ve chlévě vypěstovalo, to se doma také zpracovalo a snědlo. Nutno zmínit, že stařeček Jan Trněný, který jako pacholek byl odveden po vypuknutí 1. světové války na vojnu, kde bojoval na obou frontách (jak na Ruské tak i na Italské) strávil ve válce na frontě více jak čtyři roky. Po návratu, když skončila válka, se vrátil do zemědělství a na tehdejším hospodářském dvoře Srnov patřící v té době rodu Walderode, pro který stařeček pracoval zprvu jako pacholek, pak jako kočí a nakonec jako šafář. Jeho manželka stařenka Hedvika Trněná (rozená Gardavská) pracovala celý života za obou režimů také v zemědělství. Jejich vliv na Pavlovu výchovu byl nesporný, protože jejich v podstatě každodenní vyprávění bylo nevyčerpatelným zdrojem moudra. Až teprve rodiče trochu vybočili z řady. Tatínek Miroslav Vybíral vyučený malíř a natěrač posléze pracoval v n. p. Kniha Brno jako krajský instruktor přes kontrolu prodejen knih. Byl to velmi pracovitý a podnikavý člověk. Neustále pracoval na sobě a svém okolí a nic neponechal v zajetých starých kolejích. Tak se stalo i jeho přičiněním, že se k nepoznání změnila rodná vesnice Vlčí Doly jak po stránce technické infrastruktury, tak i po stránce kulturní. Jeho vztah k umění byl spjatý samozřejmě i s jeho zaměstnáním. Dobrá kniha byla doma samozřejmost, ale on zašel dále a organizoval a realizoval výstavy obrazů a jiných uměleckých děl malířů v prostorách zázemí prodejny n. p. Kniha na kroměřížském náměstí. Proto bylo naprostou samozřejmostí, že velmi aktivně pracoval ve Švabinského kruhu přátel výtvarného umění. Maminka Františka prodávala v prodejně knih v Kroměříži, kde léta působila také jako zástupce vedoucí prodejny a byla doslova vzornou babičkou pro oba vnuky. Protože celý život zasvětli práci, ani na důchod nezůstali se založenýma rukama a společně vedli v Kroměříži prodejnu Charity. Starší bratr Miroslav (1946–2018) se vyprofiloval jako uznávaný energetický specialista, byl dlouholetým členem prezidia Cechu topenářů a instalatérů České republiky a v Jablonci nad Nisou vybudoval a vedl teplárenskou firmu Repos s.r.o. Pavlovo mládí je spojeno s rodnou vesničkou, kde nebylo ani padesát popisných čísel, za humny byl kravín i vepřín a skoro v každém druhém stavení byla koňská spřežení. A když se objevil první traktor Zetor, to byl malý zázrak. Zpětně si uvědomuje, že asi největší inspirací pro budoucí profesi byly pravidelné brigády v mlékárně Lacrum Zdounky, v té době největší výrobce zmrzlin v Československu. Tady se narodilo Eskymo i Míša, původně ještě ve voskovaném papíru. Celkem logicky proto po základní škole zamířil do Kroměříže na Střední průmyslovou školu mlékárenskou, kterou absolvoval v roce 1972. Pak nastoupil krátce do Lacrumu jako praktikant a brzy povýšil na mistra v nanukárně. Po dvouleté základní vojenské službě dozrál k přesvědčení, že půjde studovat řádné pětileté studium na VŠCHT v Praze, které ukončil na Katedře mléko, tuky Fakulty potravinářské a biotechnologické s titulem Inženýr. Po promoci zjistil, že dívka Drahomíra Zezulková (1955), kterou poznal na prázdninové praxi v pivovaru v NDR, musí být jeho vyvolenou a do roka po promoci byla svatba, překvapivě však na radnici v Trenčíně, kam byl její otec, vojenský pilot, přeložen z Prahy. Po vysoké škole Pavel Vybíral získal pozici mistra sušárny firmy OLMA v Olomouci a později se stal dílovedoucím obou sušárenských věží. Manželka zahájila svou pracovní kariéru v Obchodních sladovnách Prostějov. V Olomouci také založili rodinu a tak oba synové Petr (1981) a Zdeněk (*1982) mají v rodném listě uvedenou právě Olomouc. Z Olomouce se však brzy rodina přestěhovala do Prahy, kde Pavel Vybíral dostal nabídku na pozici nejmladšího obchodního náměstka státního podniku Laktos Praha, závod Kyje. Jenže Pavla to hodně táhlo do výroby a tak se objevila další nabídka a to výrobně-technického náměstka mlékárny v Poděbradech. Rodině se podařilo rychle vyměnit pražský byt za poděbradský a od roku 1986 se Vybíralovi stali Poděbraďáky. Bez nadsázky lze konstatovat, že jejich příchod do Poděbrad v pozdějších přelomových letech přispěl k tomu, že poděbradské mlékárny nebyly ani uzavřeny a ani zlikvidovány konkurencí. Tradice zdejšího mlékárenství, která sahá do třicátých let minulého století, byla zachována. V každodenním boji s konkurencí, s měnící se legislativou i zaměstnanci mu nesmírně přišly vhod zkušenosti, které získal, podle vlastních slov, od nejzkušenějšího mlékárenského manažera Přemysla Ptáčka, ředitele závodu Lacrum Zdounky. Začátky v Poděbradech po privatizaci byly velmi těžké. Společně s kamarádem, soukromým zemědělcem Ing. Karlem Horákem, se rozhodli zachránit Polabské mlékárny. Brzy přesvědčil manželku, aby jako absolventka VŠCHT, katedry kvasné chemie a biotechnologie také přiložila ruku k dílu. Museli komplexně řešit výrobní program, technické a technologické zařízení, finanční zdroje, personální obsazení. Neměli peníze na opravy a udržování a už vůbec ne na investice. Jediná možnost jak modernizovat zastaralý provoz a ubránit se před konkurencí byl nákup strojů z druhé ruky. Z konzumní mlékárny na zavření však postupně vybudovali úzce specializovanou mlékárnu, ve které pokračuje tradice výroby Termixu. Dnes v Poděbradech už vyrábí tvarohy na moderních tvarohových linkách a balících strojích. Společně s manželkou a týmem spolupracovníků se podařilo z mlékárny před zavřením udělat největší tvarohárnu v ČR. Drobný úkrok stranou byl nákup kozího stáda za účelem zahájení výroby čerstvých a polotvrdých kozích sýrů. Bohužel stádo až příliš důvěřivě svěřili mladým chovatelům, kteří chov koz nezvládli. Vybudování úspěšného potravinářského podniku je o každodenní poctivé práci celého a dnes již velmi rozsáhlého kolektivu zaměstnanců a manažerů, kteří musí věřit ve vizi majitelů. Je nezbytné neustále zdokonalovat výrobu a přicházet na trh s inovacemi, nejlépe pak s průlomovou inovací. To se povedlo zakoupením značky Milko a následně s Milko tvarohem a také s uvedením na trh kvalitních výrobků jako je Řecký jogurt, Skyr, Tvaroháček, Ovofit, Mandava, Tolštejn. Před lety také obnovili v Poděbradech tradici mléčného baru, který stále provozují a ne jen v Poděbradech. Celá rodina Vybíralových pracuje v Polabských mlékárnách jako v rodinné firmě, která se od roku založení a.s. rozrostla do dnešní podoby holdingu MILKOAGRIFOOD. Během své mnohaleté profesní mlékařské praxe Pavel Vybíral dodnes pracuje aktivně v představenstvu Českomoravského svazu mlékárenského a to i na pozici místopředsedy. Za zmínku stojí i členství PM a.s. Poděbrady v Potravinářské komoře, kde je Pavel Vybíral rovněž členem představenstva. Když je náhodou chvilka volna, Pavel Vybíral ji rád tráví s přáteli u vlastního calvadosu, nebo při sklence kvalitního vína. Těší ho práce na zahrádce, vaření, ale nejraději je kdekoliv s rodinou a vnoučaty. (LL)