*1713 – †1789
V Poděbradech jsou Bergmanovi zaznamenáni od roku 1686, kdy se do města přestěhoval Gottfried (Bohumír) Bergmann (1662–1744). Do Poděbrad přišel z Nymburka i se svou ženou Mandelinou, vdovou po Mikuláši Beranovi, protože mu v roce 1685 vyhořel jeho kupecko-handlířský obchod. Za 75 zlatých koupil jiné spáleniště vedle silnice na Zboží, ale protože z nově postavených domů se platila velká daň, tak svůj domek prodal a brzy nato si koupil přímo na náměstí zánovní dům se sladovnou, aby tam mohl provozovat svůj obchod. Dnes je to dům číslo popisné 37. Protože byl zdatný obchodník, dařilo se mu v jeho podnikání a v roce 1690 byl dokonce zvolen za obecního staršího. Pět let nato koupil dva menší dvorce na nymburském předměstí. Ale ke sklonku života se mu moc nedařilo, onemocněl, byl nucen veškerý majetek, včetně domu na náměstí prodat, kupcem byl hejtman poděbradského panství Jan Antonín z Trostenberka a sám Bergmann se snažil léčit u příbuzných v Nymburce, leč bezvýsledně. S manželkou Mandelinou měl deset dětí, 6 synů a 4dcery. Jedním z dětí byl i Josef Bergman. Stejně jako jeho o 11 let starší bratr Václav měl v Poděbradech řezbářskou a sochařskou dílnu, ale v provinčních podmínkách se spíš živil jako kameník než sochař. Byl zaměstnán pravděpodobně při opravě zámku kolem roku 1750. Zhruba deset let poté dostal zakázku od poděbradského měšťana Jana Sichrovského, aby vytvořil sochu Jana Nepomuckého ke čtvrtstoletí svatořečení světce. Sochu nemohla a ani nechtěla platit obec, neboť i dvacet let po žalostném působení purkmistra Jiřího Millera zela obecní pokladna prázdnotou. Mecenáš Sichrovský hledal někoho, kdo za málo peněz udělá hodně muziky. Josef Bergman se nenechal svázat tradičním barokním pojetím a donátorovi se odvděčil sochou proti běžným vyobrazením světců hodně neobvyklou a s netradiční kompozicí. Mistrovské dílo prozrazuje zřetelný talent a schopnost originálního vidění. Jeho Jan Nepomucký má nezvykle rozmáchlé gesto a postava zdaleka není toporná. Společnost mu překvapivě dělá andílek. A třebaže světec v levé ruce drží atribut mlčení – jazyk, ostatní znaky použil Bergman na svou dobu jen velmi volně. Například pro Nepomuckého tak typický čtyřboký biret není na hlavě, ale leží u nohou. Bergman vytvořil sochu proti běžným vyobrazením světců hodně neobvyklou a s netradiční kompozicí. Ale i nadále víc přicházely zakázky na náhrobky, kříže a občas nějaký ten zdobený portál. A pořádná sochařina ho míjela. Když několik let nato městská rada dospěla k názoru, že je třeba vyměnit chátrající sochu Panny Marie na rynku za mariánský sloup, dostal Josef Bergman přednost před svým starším bratrem řezbářem Václavem, který předložil svůj návrh už v roce 1750. Josefův mariánský sloup z roku 1765 se sochou neposkvrněné panny Marie byl původně obklopen svatým Vojtěchem, Floriánem, Prokopem a Gothardem. Posledně jmenovaný světec však byl v roce 1837 poškozen opilci a následně nahrazen svatým Václavem. Kdyby Josef Bergman byl sochařem v Praze, byl by zámožným měšťanem. Poděbradský sochař Josef Bergman však zemřel v chudobinci a v bídě v roce 1789. Ale dílo ho přežilo. Stejně jako jeho mariánský sloup, tak i zrestaurovaný originál sochy Jana Nepomuckého byl prohlášen za kulturní památku a je dnes vystavený ve vestibulu městského úřadu. Socha vydržela na původním místě, navzdory několika přestavbám poděbradských mostů až do roku 1961, kdy už byla v havarijním stavu. Dokonalou kopii barokního díla osadil na zrestaurovaný původní sokl akademický sochař a restaurátor Jan Kracík. Sochu 24. června roku 2011 vysvětil v květnu čerstvě instalovaný královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál. (LL)