*1947
Poděbradský rodák po základní škole nastoupil do Teplic, aby se z něj stal elektromechanik pro sdělovací zařízení. Ale zřejmě už od dětského věku podvědomě tušil, že asi nebude někde montovat obvody nebo udržovat přenosové trasy. Lákala ho muzika. Nejprve jako jedenáctiletý koncertoval v poděbradské mládežnické dechovce, ale v učilišti v Teplicích už zásadním způsobem změnil žánr. Se spolužáky založil bigbeatovou kapelu, kde hrál na kytaru a zpíval. V roce 1963 jejich mládežnická kapela dostala první pozvání na soutěž bigbeatu Severočeského kraje, kde se na přehlídce na Řípu sešlo na 50 000 diváků. Ve finále skončili na fantastickém 4. místě. Chvíli pak hrál v Kolíně s kapelou Vulkán, ale v roce 1966 přestoupil do nymburské kapely Slippers, která hrála převážně v bývalém Národním domě. Tady Jiří poprvé také využil svou profesní dovednost a společně s ostatními parťáky postavili kvalitní zvukovou aparaturu.Kapela se rozpadla, protože na její členy čekal povolávací rozkaz na vojnu. Jenže ani na vojenské základní službě v Topolčanech o muzicírování nepřišel. Našel další zapálené hlavy, s kamarády dokonce skládali texty i muziku, což byl další nový svět pro Jiřího Hájka. Navíc se dočasně vrátil zpátky k bicím, u kterých kdysi v poděbradské dechovce začínal. Rukou náhody složená vojenská kapela nejprve vyhrála slovenské kolo Armádní soutěže umělecké tvořivosti v Prešově a na jaře 1969 obsadili první místo v celostátním kole soutěže v Kroměříži. První cena byla zvuková aparatura a s ní také natočili první televizní klip v bratislavské televizi. Obohacen nemalými zkušenostmi se po vojně vrátil k původní nymburské kapele, která si změnila jméno na Dabble Dose a začali úspěšně objíždět zábavy a čaje na Nymbursku. Od bicích se opět vrátil ke kytaře a repertoár bigbíťácké skupiny obohatil o vlastní skladby. Rok 1971 byl pro Jiřího zlomový na cestě k profesionálům. S Dabble Dose vyhráli krajskou bigbeatovou přehlídku a postoupili na prestižní soutěž Pražský beatsalon. Nakonec ve finále z osmdesáti kapel z celé republiky obsadili nečekané páté místo a Středočeská umělecká agentura je vzala do své „stáje“. Pochopitelně kapela prošla z větší části personální obměnou, ale Jiří Hájek patřil stále k oporám. Texty jim začal psát nymburský básník Jiří Teper a jako frontman se začal objevovat zpěvák Viktor Sodoma. V té době se Jiří Hájek, přáteli přezdívaný Hajčus, začal víc upínat ke zvukařčině. Měl to štěstí, že stál jako muzikant i na pódiu, a proto rozuměl oběma stranám. Novou profesionální dráhu zahájil nejprve s Michaelou Linkovou, následovali Dalibor Janda, Iveta Bartošová, Dara Rolins, Petr Kotwald, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Jitka Zelenková i Big-band Felixe Slováčka. Od roku 1992 začal zvučit Karla Gotta, se kterým sjezdil kus světa. Zvučil dokonce i ve slavné newyorské Carnegie Haal. Později postavil kompletní zvukový aparát pro muzikál Pomáda v hale Pyramida na výstavišti v Praze a ozvučil na 200 představení. Po roce 1989 také založil vlastní firmu GS a GES Nymburk zaměřenou na elektronické zabezpečení objektů. Je dvakrát ženatý, má čtyři děti a tři vnuky a žije na Loučeni. (LL)