*1879 – †1956
Muzikant, který procestoval kus světa, aby nakonec našel bezpečné zázemí v Poděbradech. Volánkovi pocházeli z krejčovské rodiny v Žiželicích, kde se muzicírování dědilo z otce na syna. Dědeček Jan (1822–1912) byl krejčím a typickým českým muzikantem samoukem. Prvorozený syn Robert Volánek starší (1851–1929) odešel v roce 1867 jako krejčovský tovaryš na zkušenou do Vídně a zůstal tam až do roku 1921. Už v 18 letech působil jako sbormistr v jednom z nejstarších českovídeňských spolků Slavoj. Jeho kapela posléze patřila k proslulým vídeňským orchestrům. A protože se mu ve Vídni dařilo, v roce 1873 se za ním přistěhovali nejen rodiče, ale i většina sourozenců a všichni se zapojili do nejrůznějších hudebních aktivit. Robert Volánek starší byl dvakrát ženatý a z prvního manželství s Annou Šlemínovou, která zemřela ve věku 35 let v roce 1897, měli společně tři děti, nejstarší byl právě Robert ml., František (1890–1976) a Magdalena (1892–1980). Prvorozený syn Robert projevoval zřetelné hudební nadání a tak vystudoval na vídeňské konzervatoři obory housle, varhany a skladbu a v 16 letech složil státní zkoušky ze zpěvu, houslí a klavíru. A velmi brzy se začal hudbou živit, nejprve vystupoval v nejrůznějších komorních smyčcových sestavách, kromě toho byl zástupcem svého otce ve funkci sbormistra Slovanského zpěváckého spolku, a když v roce 1900 jeho otec rezignoval na uvedenou funkci sbormistra, převzal po něm taktovku stejnojmenný syn. V čele zpěváckého spolku byl asi do roku 1904. Ovšem nebyl jen sbormistrem, ale také dirigentem. Společně s Josefem Auerem v roce 1899 první ryze českovídeňský tamburašský soubor poprvé s velkým úspěchem vystoupil na oslavách 100. výročí narození Alexandra Sergejeviče Puškina. S velkým úspěchem se setkal také zájezd tamburašů do Chrudimi, Pardubic a Hradce Králové v roce 1901. Ale protože v roce 1904 došlo u tamburašů k názorové roztržce, tak Robert Volánek společně s bratrem Františkem založil nový spolek tamburašů Čechie. Dirigentem tamburašů byl Robert Volánek až do roku 1907, kdy odešel za prací do Kyjova, kde působil jako profesor zpěvu na tamním českém gymnáziu, byl také městským kapelníkem a vedl soukromou hudební školu. Tři roky nato odešel do Českých Budějovic, kde až do vypuknutí 1. světové války učil opět zpěv na gymnáziu a reálce. Tam se také stal jako violista členem Jeremiášova kvartetu, v němž na violoncello hrál pozdější významný skladatel a dirigent Otakar Jeremiáš. V květnu 1914 byl Volánek jmenován ředitelem městské hudební školy v Hranicích na Moravě, jenže s vypuknutím války škola byla změněná na nemocnici a ředitel i učitelé dostali dovolenou na neurčito a tak si zvolil jako místo dalšího pobytu Poděbrady, kde očekával, že rozvíjející se lázně budou prosperovat i v čase válečném Po vzniku Československa požádal Robert Volánek městskou radu, aby mu v Poděbradech bylo přiznáno tak zvané právo domovské, což se tak i stalo, protože Volánek byl dobře známý nejen jako lázeňský kapelník, ale také jako oblíbený ředitel vlastní hudební školy. Navíc se v Poděbradech přiženil do rodiny Freibergových, jeho manželka Anna (1875–1962) po otci zdědila v Turinského ulici nožířskou živnost. Z prvního manželství měla dceru Miladu (*1910), kterou Volánek adoptoval a společně se jim v roce 1922 narodil syn Eduard. Toulavé boty v roce 1923 zavedly Zvolánka do Trenčianských Teplic, kde opět vedl lázeňský orchestr. V roce 1926 přijal nabídku na místo ředitele Hudební školy v Prachaticích, kde však vydržel jen rok a rychle se vrátil zpátky do Poděbrad. Tady se zapojuje do činnosti místního Hlaholu, působí jako dirigent zpěvoher Divadelního spolku Jiří, vstupuje jako sólový houslista a klavírista, dvanáct let vedl hudbu v biografu Sokol a hlavně se zapojuje do činnosti místního skomírajícího tamburašského orchestru. Opět začal provozovat svou soukromou hudební školu a na veřejnosti se profiluje především jako hudební skladatel. K 70. narozeninám mu lázeňský orchestr uspořádal galakoncert z jeho skladeb. Volánkova skladatelská činnost se zaměřila na taneční skladby, smíšené sbory a hlavně na úpravy pro tamburašské orchestry. Občas byl hrán i v rozhlase. Československý hudební slovník uvádí, že složil 20 orchestrálních skladeb, mezi něž patří Směs slováckých písní, slavnostní pochody, valčíky a polky. Složil a upravil přes 35 skladeb pro tamburašské sbory. Poslední skladba z roku 1949 je Ševcovská polka, kterou věnoval dělníkům národního podniku Svit Gottwaldov. Světoběžník Robert Volánek je pohřbený v Poděbradech v rodinné hrobce jeho manželky. Text byl zpracován s využitím studie Viktora Velka z roku 2012. (LL)