*1859 – †1944
Akademický malíř a lesnický odborník patří k těm osobnostem, které si pro podzim naplněného života zvolily klid, pohodu a příhodné klima Poděbrad. Narodil se v obci Krejcar u Chlumětína (dnes část obce Svratka) na Českomoravské vysočině do rodiny Josefa Anderleho, lesního správce na panství knížete Thurn-Taxise. Po ukončení obecné školy odešel na reálné gymnázium do Litomyšle. Od dětství rád kreslil a maloval. Zájem a zjevný talent podchytil učitel kreslení, akademický malíř Leopold Ferber, který mu umožnil zařídit si již během středoškolských studií malý ateliér a po maturitě ho nasměroval ke studiu na Akademii výtvarného umění ve Vídni. To ale musil už po dvou semestrech přerušit a vrátit se domů, protože mu zemřeli oba rodiče. Nastoupil u lesního úřadu na rozlehlém velkostatku Thurn-Taxisů v Rychmburku u Skutče. Knížecí velkostatek zaujímal 10 380 ha (pole, louky, zahrady, pastviny, rybníky a lesy v osmi revírech). Po třech letech lesnické praxe (1879–1882) odešel zpátky do Vídně, ale tentokrát už na Vysokou školu zemědělskou, kterou absolvoval s titulem lesního inženýra, a externě docházel na soukromé hodiny na malířskou akademii. Rok strávil jako dobrovolník ve vojenské službě a poté se vrátil jako nadlesní a lesní správce zpět do Rychmburku. Po absolvování zkoušky samostatného lesního hospodáře se řadu let pohyboval na různých místech v Evropě. V roce 1898 mu byla nabídnuta profesura na Vyšším lesnickém učilišti v Písku, kterou však odmítl. Osm let pak působil na Balkáně v dnes slovinském Přímoří a v oblasti kolem řeky Sávy, v Pošumaví (Výtoň), v německém Bádensku-Württembersku (Bad Buchau am Federsee) a ve Švýcarsku. Nakonec se na vlastní žádost vrátil domů na Českomoravskou vrchovinu jako správce polesí Bukovina u Krouny, nedaleko rodné obce. Roku 1912, ve svých 53 letech, odešel do výslužby a odstěhoval se do Slatiňan u Chrudimi. Pracoval jako okresní lesní technik a jako docent lesnické nauky vyučoval na c. k. České vyšší zemské hospodářské škole. Po vzniku Československa byl jmenován správcem černínského velkostatku ve Vrchlabí a roku 1920 mu bylo svěřeno vedení nově založeného státního okresního lesního inspektorátu pro východní Čechy v Hradci Králové. V dalších letech (do 1933) vedl v rámci nucené správy lesní hospodářství velkostatku Žireč u Dvora Králové nad Labem. Po smrti své ženy odešel k dceři do Raspenavy u Frýdlantu v Čechách. Odtud ještě přesídlil do Borohrádku v Orlických horách a nakonec objevil na zbytek života Poděbrady, kde také nakonec zemřel. Václav Leo Anderle využíval ve své dlouholeté lesnické profesi rovněž svůj výtvarný talent a vzdělání. Po začátcích, kdy přispíval kresbami do soudobých všeobecných časopisů (Zlatá Praha, Světozor, Humoristické listy), se uplatnil především jako ilustrátor odborných lesnických a mysliveckých časopisů (České lesnické rozhledy, Česká myslivost, Les a lov, Lovecké listy, Český lesnický týdeník, Lesní stráž aj.), učebnic a přírodovědně zaměřených encyklopedií. V letech 1905–1924 výtvarně spolupracoval a psal pod značkou Ade do čtyřdílného Hospodářského slovníku naučného Fr. Sitenského. Kresbami doprovázel i četné práce cestopisné, kulturněhistorické a reklamní (např. album bosenské vlády v Sarajevu pro světové výstavy v Londýně, Paříži a Bruselu nebo pohlednice s loveckými a mysliveckými motivy, které vycházely v Praze u Wiesnera a J. Rozmara nebo ve švábském Bad Buchau, kde řadu let působil). Věnoval se i návrhům diplomů a odznaků (odznak Československé myslivecké jednoty). Ve své době patřil k předním umělcům svého oboru a za své dílo získal řadu ocenění. V. L. Anderleho vyznamenal německý císař, wűrttemberský král Wilhelm II. mu v roce 1906 věnoval náprsní zlatou jehlici s monogramem W a královskou korunou, řezenský kníže Albert Thurn-Taxis briliantovou garnituru, ocenil ho hrabě Jan Harrach, stejně jako ředitelství reálných a měšťanských škol v Bad Buchau, Jednota českých lesníků zemí koruny české a Česká myslivecká jednota. Dianinu medaili s dubovou ratolestí získal od jury první mezinárodní lovecké výstavy ve Vídni v roce 1910. (LK)