*1881 – †1917
Vedle mladšího bratra Václava byl starší bratr Vilém z poděbradské průmyslnické rodiny Dostalových další obětí 1. světové války. Do Poděbrad se rodák z Veleslavína dostal ještě v předškolním věku s rodiči někdy kolem roku 1884/85. Zpočátku se učil doma a do poděbradské školy nastoupl až do třetí třídy občanské školy v roce 1889. Protože v Poděbradech v té době ještě stále scházela střední škola, musel jezdit za vzděláním do Kolína, který mu však k srdci jako město nepřirostl. Navzdory tomu měl ve škole výborné studijní výsledky. Kromě češtiny dobře ovládal němčinu, ruštinu a za příkladný přístup k francouzskému jazyku opakovaně obdržel knižní dar od Alliance Francaise de Prague. O tři roky mladší bratr Karel ve svých poznámkách napsal, že Vilém byl ze sourozenců nejnadanější, byl pohotový, bystrý, výřečný, talentovaný na matematiku a fyziku a tak se dal na vysokoškolské studium strojního inženýrství. Nejen ze studijních důvodů pak doma v poděbradském cukrovaru velmi rád chodil mezi dělníky, aby si s nimi poklábosil. To ovšem s nelibostí zase sledoval otec Leopold, který v takovém nežádoucím sbližování čul jakýsi nechtěný „sociálismus“. V bezprostředním přístupu k dělníkům se projevoval intenzivní Vilémův zájem o věci veřejné, což bylo pro jeho čestnou a přímou povahu charakteristické. V době vysokoškolských studií na c. k. Vysokém učení technickém v Praze byl, podle zápisu porady profesorského sboru, jakýmsi náčelníkem a mluvčím studentské rebelie proti profesoru Antonínu Vávrovi, bývalému rektoru školy. Celá skupina studentů dostala rektorskou důtku a Vilémovi, jako mluvčímu nespokojených studentů, hrozilo v případě dalších excesů vyloučení. Podle studijních výsledků však patřil mezi nejlepší posluchače, proto také školu nakonec zdárně dokončil. Po absolutoriu pracoval v První Českomoravské strojírně v Praze. Se svou budoucí manželkou Magdou Jirouskovou se seznámil na jubilejní výstavě v Praze v roce 1908, kde byla Magda v té době zaměstnána. Vilém v občanském životě zastával velmi osobité pokrokové názory. Neuznával instituci manželství stvrzené církevně nebo úředně. A tak se stalo, že se Magda jednou nevrátila ze schůzky domů a napsala své matce, že se s Vilémem rozhodli pro společný život. Matka ovšem neměla pro takové pokrokářské názory na spolužití bez uzavření manželství pochopení a došla si za Vilémem do továrny. Tam mu pravděpodobně udělala pořádný skandál a on jí raději dal klíče od svého bytu, kde byla Magda zavřená. Tam údajně dostala Magda takový výprask, že jí následně musela matka sama dávat studené obklady. Ale bylo dosaženo kýženého cíle. Vilém a Magda, protože oba vystoupili z katolické církve, měli alespoň občanský sňatek. Stalo se tak 30. prosince 1908 a 9. září následujícího roku se jim narodila dcera Milena. Dobře nastartovanou pracovní i životní dráhu narušila 1. světová válka. Vilém narukoval v hodnosti poručíka rakousko-uherské armády na ruskou frontu, kde záhy padl do zajetí. Rusové využívali jeho odborných inženýrských zkušeností jako levnou pracovní sílu v zapadlé západosibiřské továrně ve městě Barnaul na řece Ob. A tam prokázal nemalou osobní statečnost, když v květnu 1917 vypukl ve městě požár. Ač varován, vrhl se do hořícího domu pro stařenku, kterou tam ve zmatku zapomněli kdesi v podkroví. Bohužel na něj spadl hořící krov a předčasně tak ukončil jeho nadějný život. Později se ukázalo, že onu stařenku už před ním zachránil kdosi jiný. Zpracováno podle poznámek Viléma Hofmana, vnuka Viléma Dostala. (LL)