*1885 – †1967
Někdy je snazší psát o postavě z hlubokého středověku, než o člověku z minulého století. To platí i pro stavebního podnikatele Františka Tlapáka. V jeho životě je sice hodně bílých míst, ale přesto je třeba tuhle osobnost, která výrazně ovlivnila Poděbrady v první polovině 20. století připomenout. Rodák ze Stracovské Lhoty u Hradce Králové se nejprve vyučil zedníkem a fasádníkem, později dělal na stavbě políra a nakonec i stavbyvedoucího. Jeho narození mělo hodně dramatické okolnosti. Maminka odešla za prací do Prahy, kde otěhotněla s neznámým mužem, vrátila se ke svým rodičům, tam syna Františka porodila a nechala ho svým rodičům. Více ji nikdo neviděl a tak se o výchovu nečekaného vnuka starali prarodiče. Protože mu práce šla od ruky a dokázal u ní přemýšlet, tak prarodiče moudře usoudili, že by mu měli umožnit studovat. Odešel do Prahy na stavební průmyslovku a bylo to správné rozhodnutí, které završilo absolutorium vysoké školy. František byl cílevědomý, ctižádostivý, snažil se vyniknout a věděl, že bez vysoké školy neuspěje. Protože ho na vysoké škole už prarodiče nemohli podporovat, vydělával si na živobytí i na školu nejrůznějšími brigádami a hlavně kondicemi, které dával jiným studentům, až se dopracoval k diplomu promovaného architekta. Mladý architekt se rozmýšlel, kde by zapustil rodinné i podnikatelské kořeny. Při svém hledání objevil mladé a bouřlivě se rozvíjející lázně Poděbrady. Tady byl za první republiky mimořádný stavební boom. František Tlapák usoudil, že by to mohlo být místo zaslíbené. Od konce dvacátých let se tak v Poděbradech objevila na fasádě penzionu Rádio v dnešní Hakenově ulici nová mosazná tabulka – Architekt František Tlapák – podnikatelství staveb, technická stavební kancelář. Jeho manželkou se stala Marie Belzová (1891–1954), která se především našla v manželově největší realizaci v Poděbradech, kterou byl jeho luxusní funkcionalistický hotel Tlapák (po roce 1948 hotel Fučík) na kolonádě, poblíž květinových hodin. Měla na starosti celý hotelový provoz a svou péčí se zasloužila, že patřil k nejvyhledávanějším ubytovacím zařízením se skvělou, vyhlášenou kuchyní. Pro rodinu Františka Tlapáka (měl jedinou dceru) a zvlášť pro něj osobně byla veliká životní rána, když byl hotel v červenci 1948 znárodněn. Bylo to rodinné stříbro, kam s velkou radostí zval své slavnější kolegy a přátele, jako byl architekt Josef Gočár, ba dokonce i věhlasný geniální francouzský samouk Le Corbusier, neformální zakladatel funkcionalismu, který si několikrát zajel do Poděbrad odpočinout od svých rozpracovaných projektů v Moskvě. Známý je apel architekta pověstných širokých kolonád a bulvárů, aby budoucí přestavba Divadelní ulice vždycky respektovala, že socha Jiřího z Poděbrad musí být vidět z hlouby kolonády celá a nejen ocas jeho koně. Tlapák byl přítomen diskusím, když velcí architekti rozmlouvali o architektuře a Josef Gočár, architekt, který změnil vzhled Hradce Králové, ho považoval za svého přítele a spolupracovníka. Ještě před druhou světovou válku společně domlouvali se sociálně demokratickým ministrem sociálních věcí Jaromírem Nečasem nezbytnost realizace nové železniční tratě Pečky, Poděbrady, Městec Králové, Nový Bydžov, Hořice, která by významně přispěla k zaměstnanosti v regionu. Leč slibně se rozvíjející projektovou přípravu ukončila německá okupace. Mnohokrát přišla řeč i na urbanismus samotných Poděbrad a byl to právě Gočár, který už koncem třicátých let vizionářsky předvídal, že Poděbrady potřebují druhý most v západní části města v návaznosti na Mánesovu ulici, aby v budoucnu nedocházelo ke kolapsu dopravy. Stejně tak se shodli, že je třeba zachovat starý železný most pro místní dopravu. Za okupace však Němci zcela vážně plánovali most zbourat a nahradit ho mostem betonovým. Tlapák dokonce přesvědčil architekta Gočára, který byl velmi respektovanou osobou, aby v roce 1940 společně navštívili říšského protektora Konstantina von Neuratha a aby u něj orodovali za zachování starého mostu a za výstavbu nového betonového na jiném místě. Prý jejich mise byla úspěšná, dostali příslib v obou žádostech, leč splněna byla jen polovina. Most nebyl zbourán. Samozřejmě František Tlapák dle urbanistických vizí měl i klasickou stavební firmu. V Poděbradech postavil dnešní hotel Golfi, mateřskou školu v Palachově ulici, řadu rodinných domů, podle projektu architekta Kerharta postavil dnešní zemědělskou školu, pro rodinu postavil impozantní bytový dům a sídlo firmy v Tyršově ulici naproti penzionu Luxor, má také řadu dalších realizací v Lomnici nad Popelkou, v Kouřimi, Hořicích, v Jilemnici, na Vysočině. Zpracováno s využitím textu Miroslava Malovce v Poděbradských novinách z roku 1997 a vzpomínek vnučky Heleny Kováčové. (LL)