*1869 – †1928
Tradiční perlou Poděbrad je už více než 100 let Centrální lázeňský park. U jeho zrodu stál významný zahradní architekt, rodák z Pohořelic u Napajedel. Jeho otec byl šikovný zahradník a tak o budoucnosti syna bylo zřejmě rozhodnuto už předem. Otec Batěk dostal v 70. letech 19. století nabídku práce v arcibiskupských zahradách v Kroměříži a syn Leopold tam, obklopen krásou zahrad, také absolvoval povinnou školní docházku. Pak se sám vyučil na thunovském statku Choltice na Přeloučsku na zahradníka, ale protože byl zvídavý a projevoval i manuální talent k zahradnické práci, pokračoval na německou zahradní školu, kde získal titul zahradního architekta. Díky tomu si hned po návratu ze studií otevřel v Liberci vlastní projekční sadovnickou kancelář. Aktivně také působil na zvelebování zahrad rakousko-uherského následníka arcivévody Františka Ferdinanda d´Este na Konopišti, a stejně tak přijal nabídku Alfreda Liebiga, syna libereckého průmyslníka barona Johanna Liebiga, aby se mu postaral o zámeckou zahradu ve Skřivanech na Novobydžovsku, kde se mladý Liebig, jinak německý generální konzul ve Vídni, rozhodl podnikat v cukrovarnictví a chtěl mít reprezentativní sídlo, i co se zahrady týče. Jak vidět, mladý zahradní architekt Batěk měl od počátku své profesní kariéry štěstí na vlivné klienty a tak s jejich doporučením v zádech se v roce 1904 přestěhoval do Prahy, kde získal už v 35 letech místo vrchního zahradníka a později k tomu přidal i funkci Ředitele městských sadů na Královských Vinohradech. A svou dobrou pověst posiloval, takže navrhoval řadu parků a nejen v Praze. Údajně se jednalo o 200 parků a zámeckých zahrad. Mezi jeho první realizace patří původní založení Riegrových sadů a rekonstrukce Sadů Svatopluka Čecha. V Praze uspořádal výstavy chryzantém a výstavy českého a moravského zahradnictva. Stál u vzniku Jednoty českých zahradníků a byl zvolen jejím prvním předsedou. V roce 1909 také na Královských Vinohradech založil první českou odbornou pokračovací školu zahradnickou (dnes Střední odborná škola stavební a zahradnická na Jarově), kde byl i předsedou školního výboru. Na úspěšného odborníka se v roce 1911 obrátila poděbradská městská rada, aby Poděbradům pomohl s novým lázeňským parkem. Podle projektu architekta Františka Jandy byla postavena v roce 1911 první lázeňská kolonáda. V té době se radnice zabývala otázkou, jak by měl vypadat lázeňský park, dokončený o rok později. To, co do té doby bylo v Poděbradech, byl spíš projev dobré vůle, než promyšlený koncept. Zadání pro Leopolda Batěka znělo – na malém prostoru vzbudit dojem rozlehlosti a při tom umožnit většímu počtu lázeňských hostů nerušené korzo a s tím spojený klid a soukromí. Úkol byl o to těžší, že v bezprostředním okolí vykoupených polností pro park a zamýšlené kolonády stále byla starší zástavba. Byly to domky panského personálu s malými zahrádkami a také garáže pro knížecí automobil. Nejprve šly k zemi domky a z garáže vznikla první lázeňská cukrárna. Druhý problém projektu byl, že vlastně nebylo možné navázat na žádnou větší vzrostlou zeleň v okolí. Batěk v mezích možnosti přenesl na budoucí hlavní kolonádu vzrostlé lípy z hradecké silnice a od bývalých jatek. Všechny až na jedinou se ujaly. Enormně zaměstnaný Batěk položil koncept a dál už nechal další rozvoj na Poděbradech. Během první světové války ještě využil své organizační zkušenosti ze zahradnického oboru a organizoval zahradnické kurzy pro válečné invalidy. Redigoval několik odborných zahradnických časopisů a od roku 1924 se stal řádným členem Československé akademie zemědělské. (LL)