*1884 – †1966
Byl pátým dítětem cukrovarského podnikatele Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Dostalové, rozené Kallmünzerové, celým jménem Karel Bartolomějský Jan Dostal. Protože rodina neměla ještě v Poděbradech dostavenou svou vilu, kam se Dostalovi nastěhovali až v roce 1885, místem jeho narození je Nymburk, kde otec spolupracoval s tamním cukrovarem, ale Karlovo dětství už patřilo Poděbradům. Tady navštěvoval obecnou školu, ale reální gymnázium pak už studoval v Praze, kde bydlel na privátu, ale do Poděbrad za rodiči se pravidelně vracel. Od mládí se pod vlivem matky aktivně účastnil rodinných uměleckých aktivit, vzhlížel k sestře Leopoldě, šel v jejich stopách a snažil se zapojovat do poděbradského ochotnického divadla. Chtěl se po vzoru matky, bratra Adolfa a sestry Leopoldy věnovat divadlu profesionálně, žádal otce, aby mohl studovat herectví u herce Národního divadla Karla Želenského, ale otec Leopold zřejmě usoudil, že divadelníků je v jeho rodině už dost, a tak odešel studovat filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Z té doby také dosáhl svého poděbradského hereckého vrcholu, kdy s místními ochotníky si zahrál Kecala v Prodané nevěstě. To už také v Praze vystupoval pohostinsky v pražské Uránii, v Pištěkově divadle Na Vinohradech, ve Švandově divadle na Smíchově, zkoušel to i u venkovských kočovných společností. Není divu, že po dvou letech k nelibosti otce po dvou letech opustil filozofickou fakultu a v roce 1905 odejel do Německa, aby tam v Berlíně studoval na Hochschule für dramatische Kunst, protože v té době ještě žádná obdobná škola v zemích Rakousko-Uherska neexistovala. V roce 1910 se v Německu oženil se Sophií Bartelovou. V manželství se narodili dva synové: Petr (1911) a Jan (1920). V letech 1910–1912 byl v angažmá v Deutsches Theater v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 se stal v Duryňsku členem Dvorního divadla v Meiningenu, v roce 1913 vystupoval pohostinsky v Goethových slavnostech v Düsseldorfu. Jeho vojenské angažmá v první světové válce od roku 1915 ukončilo zranění na italské frontě a pak krátce byl ještě v angažmá ve vídeňském divadle Neue Wiener Bühne. Po skončení války se chtěl stát členem Národního divadla v Praze, kde už poprvé pohostinsky vystoupil v roce 1911v Tylově dramatu Janu Husovi, který režíroval rodinný přítel Jaroslav Kvapil. Přesto Dostal přes své kvalitní německé divadelní vzdělání a zkušenosti přijat nebyl, právě protože jeho jevištní řeč byla ještě značně poznamenána německou dikcí. Proto akceptoval nabídku na post ředitele Divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 mu bylo nabídnuto místo ředitele Národního divadla v Bratislavě, to však odmítl a dal přednost místu režiséra a herce Divadla na Vinohradech, kde působil do roku 1922. V tomto roce přivedl Karla Dostala do Národního divadla v Praze slavný režisér Karel Hugo Hillar. Zde se následně vypracoval Karel Dostal na špičkového režiséra. Kromě své činnosti režijní i herecké zastával v Národním divadle i několik vedoucích funkcí až po uměleckého šéfa činohry. Během druhé světové války mu v roce 1943 zemřela manželka Sofie, po válce a v roce 1947 se Karel Dostal znovu oženil s vrchní zdravotní sestrou Emilii Strnadelovou a v roce 1948 se jim narodila jediná dcera Magdalena. V Národním divadle Karel Dostal odvedl velikou práci. Za třicet čtyři let uvedl 154 premiér a sám odehrál přes 50 rolí. V třicátých letech za svou práci dvakrát obdržel Státní cenu. Jeho inscenace Čapkových her Bílá nemoc, Matka a R.U.R. v letech 1937 a 1939 se staly již v době reprízování legendami. V roce 1955 však dostal z divadla výpověď, ale okamžitě nastoupil do městských divadel pražských, kde režíroval řadu dalších výtečných inscenací. Rovněž režíroval mimo jiné ve Vesnickém divadle, ve Varnsdorfu, Mladé Boleslavi. Jeho posledním divadelním angažmá byl post uměleckého vedoucího Východočeského divadla v Pardubicích v sezóně 1958/1959. Karel Dostal má také bohatou filmografii. V letech 1932–1960 vytvořil na čtyřicet filmových postav. Uplatňoval se také jako herec v rozhlase a jako recitátor. Navzdory nepřízni nového režimu v roce 1953 mu byl udělen Řád práce a v roce 1964 titul Zasloužilý umělec. Na fotografii je Karel Dostal v postavě papežského legáta v Tylově dramatu Jan Žižka. (LL)