*1935 – †2017
Poděbradský rodák, který se proslavil s fotoaparátem v ruce. Třebaže od přestěhování rodiny do Prahy, kde začal studovat na grafické, kontakt s rodným městem už intenzivně nenavázal, patří do galerie osobností, které se ze zdejší kolonády vydaly za svým snem. V roce 1952 absolvoval v Praze grafické učiliště a pak tamtéž pokračoval na střední všeobecně vzdělávací škole, kterou ukončil v roce 1956. Začal se živit běžnou komerční a reklamní fotografií, jeho práce doprovázejí rozličné katalogy průmyslových podniků i institucí, ale kromě toho měl vlastní výtvarnou představu. Od počátku šedesátých let se přátelil se skupinou mladých výtvarníků, jako byli Jan Koblasa, Jiří Valenta, Aleš Veselý, Čestmír Janoška, Antonín Málek, Zdeněk Beran a Antonín Tomalík. Vůdčí osobností skupiny byl charismatický abstraktní umělec Vladimír Boudník, který svými originálními technikami strukturální grafiky výrazně ovlivnil i vidění fotografa Jiřího Putty. Ten se se svými fotografiemi pravidelně účastnil privátních i veřejných výstav této neformální skupiny, první dvě pod názvem Konfrontace I a II. proběhly už v roce 1960 v ateliérech Jiřího Valenty a Aleše Veselého. Mladí umělci neměli společný program, ale sdíleli kritiku akademismu i falešného modernismu. Prezentovali díla, která vznikala mimo akademie a nebyla v souladu s oficiálními požadavky doby. Byla to díla moderní a průlomová. Jednalo se o expresivně pojaté nefigurální syrové výpovědi s existenciálním podtextem. Zahraniční kritika ocenila svébytnost děl označovaných jako český informel, představující uměleckou revoltu asi třiceti avantgardních výtvarníků, kteří tak vyjadřovali silný pocit odcizení v Československu. Součástí informelu byly i nefigurativní fotografie zobrazující beztvarost, neorganizovanost, častým námětem jsou zdi připomínající odcizení totalitního režimu. Indiferentní nicota se stává estetickým objektem. Takové byly i Puttovy fotografie, který fotografoval zejména abstraktní skvrny na zdech. Často fotografoval v noci a používal přitom umělé světlo, aby dosáhl ozvláštňující tajemnosti a zvýraznění reliéfu. Jeho fotografie kolmo snímaných ploch byly v tomto ohledu velmi novátorské. Často převládala šedá nebo černá barevnost. Jednalo se o přímý protiklad k tomu, co hlásala oficiální doktrína. Obě přelomové výstavy Konfrontace označuje výtvarná kritika jako zásadní mezník, který přispěl k emancipaci českého výtvarného umění 20. století, protože jednoznačně směřovaly k osvobození uměleckého projevu a inspirovaly výtvarníky na Slovensku i v Polsku. V osmdesátých letech se Putta připojil k undergroundovým výtvarným skupinám a zaměřil svůj objektiv především na alternativní výtvarnou scénu, se kterou měl podobné vidění světa. Jiří Putta nebyl fotograf, který by pravidelně vystavoval, za svůj život měl asi jen tři samostatné výstavy a jeho dílo je zastoupené ve sbírkách Moravské galerie Brně. O to víc je Jiří Putta autorem nebo spoluautorem asi tří desítek fotografických publikací z let 1967 až 2015. Na poslední etapu svého života se odstěhoval do malé obce Hřebeč na Kladensku, kde pořádal svůj bohatý fotografický archiv. (LL)