*1925 – †2022
Významný český sbormistr, dirigent a pedagog Doc. Mgr. Jan Maria Dobrodinský, který řadu let zásadním způsobem ovlivňoval zejména sborové dění i kulturu v širším slova smyslu v Čechách a na Slovensku, zanechal svou výraznou stopu i v Poděbradech, kde působil jako šéfdirigent Středočeského symfonického orchestru. Narodil se v Kunžaku u Jindřichova Hradce, kde jeho maminka byla právě na návštěvě u manželových rodičů. Otec Bedřich Dobrodinský byl sóloharfistou České filharmonie, byl uznáván jako nejlepší český a jeden ze tří nejlepších světových harfistů. Později byl také předsedou České filharmonie, a protože jeho manželka Jindřiška byla rovněž hráčka na violoncello, témata týkající se filharmonie byla na denním pořádku rodiny. Oba synové Bedřicha Dobrodinského se stali také hudebníky – starší Jan Maria dirigentem a Václav houslistou České filharmonie. Doma se všichni tři navzájem špičkovali oslovením: „Pane kolego a vážený pane dirigente…“ Zpočátku Jan Maria se věnoval studiu hry na flétnu, lesní roh a klavír, potom na Pražské konzervatoři složil státní zkoušku ze sborového zpěvu a dirigování. Následně od roku 1945 studoval na filozofické fakultě sociologii, filozofii a hudební vědu. Aktivně se zajímal o politiku a už na konzervatoři dokonce založil Klub lidových akademiků, pobočku Československé strany lidové, jehož byl předsedou. Zúčastnil se také studentských nepokojů během února 1948 a nebýt otcových konexí, byl by nejspíš ze školy vyloučen, stejně jako většina jeho přátel. Nejvýznamnější však pro něj bylo studium dirigování u Václava Talicha, zprvu soukromé, později Talicha následoval na Slovensko, kde jeho legendární vzor působil na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Vlastní dirigentské zkušenosti získával u Sukova komorního orchestru v Benešově, kam z Bratislavy dojížděl až do roku 1953. Od roku 1954 pracoval jako sbormistr Miešaného zboru Československého rozhlasu v Bratislavě, v roce 1956 se pak stal na déle než dvacet let hlavním sbormistrem a v rámci sboru založil i vyhledávaný patnáctičlenný madrigalový soubor. Slovenský filharmonický sbor se pod jeho vedením velice brzy vypracoval na evropskou úroveň a mnohokrát reprezentoval Československo v řadě evropských zemí v Německu, Francii, Belgii, Itálii, Rakousku, Maďarsku, Bulharsku, Rusku a Turecku. Jako pedagog nejprve působil na Vyšší hudební škole pro učitele hudební výchovy v Bratislavě, následně na bratislavské konzervatoři. Nejdéle setrval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1954–1993), v letech 1994–2012 vyučoval obor sbormistrovství na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a samozřejmě se věnoval i činnosti publikační. V roce 1977 Dobrodinský přesídlil trochu nuceně do Čech, protože na Slovensku se rozbujela nacionalistická snaha, aby v čele slovenských institucí stáli Slováci. V Praze pak do roku 1982 zastával post sbormistra Pěveckého sboru Československého rozhlasu v Praze. V Čechách začal také více vystupovat jako dirigent orchestrální, hostoval u většiny českých symfonických orchestrů, dirigoval v zahraničí a právě u již zmíněného Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. Tady zpočátku příležitostně hostoval, ale po nečekaném úmrtí šéfdirigenta Miloše Zelenky přijal pozici prvního dirigenta a od roku 1982 nastoupil jako šéfdirigent. Poděbradský orchestr vznikal postupně z původního tak zvaného salonního obsazení s ryze zábavnou funkcí. Vlivem dirigenta Dobrodinského se orchestr začal početně rozšiřovat až na úroveň klasického symfonického orchestru, včetně mnohem náročnějšího repertoáru. Postupně se Dobrodinský zaměřil na odstraňování problémů v ladění, souhry, frázování a především na barvě orchestru, kterou bylo třeba změnit z populární na symfonickou. Poděbradský orchestr postupně začal vystupovat i mimo město, včetně zahraničí. Ale jako šéfdirigent musel řešit i provozní otázky jako byla zkušebna nebo byty pro zaměstnance. Jeho pedagogické zkušenosti se projevily v postupně vzrůstající prestiži Středočeského symfonického orchestru. V Poděbradech vydržel v hlavním angažmá až do roku 1988, a dále zde pak působil už jen pohostinsky. Po roce 1989 se jeho pracovní zaměření výrazně změnilo. Jako člen KDU-ČSL byl jmenován poradcem ministrů kultury Jindřicha Kabáta a Pavla Tigrida v letech 1992–1996. Výrazně se rovněž angažoval jako metodik a porotce v amatérském sborovém hnutí. Jeho umělecký přínos spočívá rovněž v oblasti skladatelské, orientoval se především na vokální a vokálně-instrumentální skladby. Životním krédem J. M. Dobrodínského bylo, že jediný skutečný zákon je Desatero. Zpracováno s využitím materiálů projektu Paměti národa. (LL)