*1929 – †2013
Jana Filípková, rozená Mrázová byla jedinou dcerou zemského rady JUDr. Bedřicha Mráze z Cerhenic a Anny Sixtové (rozené Fidrmucové) z Nových Hradů a Velenic. Jana byla velice srdečná a zodpovědná osoba, která pocházela z pobožné rodiny a snažila se již od mládí šířit dobro. Po úspěšném složení maturity nastoupila na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kterou úspěšně zakončila v roce 1952. Byla na umístěnku odeslána jako lékařka do Nových Zámků, kde potkala svou životní lásku MUDr. CtiboraFilípka . Jejich setkání bylo až filmové, jelikož se jednalo o lásku na první pohled. Jana tento moment popisovala tak, že vystupovala z vlaku, načež na nástupišti kráčel vysoký, elegantní mladý muž s brýlemi, který jí věnoval dlouhý sympatický pohled, a následně se dali do řeči. Společně trávili veškeré volné i pracovní chvíle a roku 1955 byli oddáni. Jana se učila cizím jazykům, jako byla maďarština, angličtina, němčina, esperanto a francouzština. V roce 1958 se jim v Nitře narodil jediný syn Pavel (později taktéž MUDr.) a manželé se rozhodli, že by se rádi přestěhovali do Poděbrad, kde již žila její maminka Anna Mrázová. Roku 1960 se konečně podařilo přestěhovat do domu na Žižkově v Poděbradech, který okolo roku 1966 rekonstruovali do podoby, ve které se dalo již bydlet. Původní název domu byl Mirunka. Měla vlastní pediatrickou ordinaci vedle svého manžela MUDr. Ctibora Filípka v ulici Na Dláždění v Poděbradech. Oba byli oblíbení dětští lékaři, kteří spojovali svou odbornost s velkou láskou k malým pacientům. V roce 1987 se Jana Filípková rozhodla odejít do důchodu, protože se starala o prvního vnuka Tomáše Filípka. Následně se naplno věnovala oběma svým vnukům žijícím v Praze. Pravidelně za nimi dojížděla, aby společně navštěvovali kulturní památky, výstavy a pomáhala při studiu a úspěšně je oba dovedla až k vysokoškolskému vzdělání. Mladší vnuk David se posléze stal inženýrem v oboru ekonomie a starší Tomáš studoval hotelnictví. Hlavní zálibou Jany bylo cestování, výtvarné umění a poznávání kulturních památek. Navštívila mnoho zemí v Evropě, které procestovala se svojí nejlepší kamarádkou. Z cest si přivezla mnoho vzpomínek a suvenýrů. Cesty byly leckdy nelehké, ale Jana se jich nebála a s chutí je přesto podnikala. V roce 2007 získala za zásluhy ocenění Křišťálový štít města Poděbrady. Ke konci života se věnovala zahrádce a mezi její nejoblíbenější činnosti bylo luštění křížovek. (DF)