*1957
Narodila se do poděbradské rodiny Smolových. Dědeček Jan Smola přišel do Poděbrad z pohraničí a v roce 1939 zde postavil dům s malou brusírnou. Otec Zdeněk celý život pracoval v poděbradských sklárnách a matka Dagmar jako učitelka, později i na vedoucích pozicích ve školství. Z matčiny strany byla inspirace pro pedagogickou dráhu po několik generací velmi silná, a tak se oba sourozenci, Zdeněk a Dagmar, vydali touto profesní cestou. Starší Zdeněk vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze a celoživotně působil jako pedagog. Dagmar ukončila poděbradské gymnázium se zcela jasnou představou, co dál. Na Filozofické fakultě UK v Praze absolvovala v roce 1981 studium oboru český jazyk – pedagogika, kde také následně složila rigorózní zkoušku a získala titul PhDr. Úspěšně zde ukončila i studium aplikované sociální psychologie a později na Pedagogické fakultě UK studium výchovného a kariérového poradenství pro žáky ZŠ a SŠ. V době vysokoškolského studia se vdala za Zbyňka Lukavce, v té době studenta Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. V roce 1980 se manželům Lukavcovým, tehdy ještě studujícím, narodila dcera Klára. A o rok později, již po vysoké škole, dcera Andrea. Po mateřské dovolené v roce 1983 nastoupila do Studijního střediska ÚJOP UK na poděbradském zámku jako učitelka českého jazyka pro cizince. Zkušenost to pro ni byla velmi cenná, ale cítila, že toto je pouze začátek její pedagogické dráhy. Ani pozice metodika vzdělávání dospělých na Institutu spojů v Poděbradech ji zcela nenaplňovala. To hlavní přišlo až v roce 1993. Vybudovat v Poděbradech soukromé gymnázium byla velmi silná myšlenka, kterou se rozhodli manželé Lukavcovi zrealizovat. Přestože doba jí byla příznivě nakloněna, ne stejně to vnímaly poděbradské školy a ani veřejnost neoplývala důvěrou v soukromé školství, které si teprve krok za krokem začínalo postupně budovat svou pozici ve školském systému. Ale nadšení bylo ohromné, a tak i díky němu se 1. září v poděbradském zámku podařilo slavnostně zahájit první školní rok Ekogymnázia pod vedením PhDr. Dagmar Lukavcové, která se stala ředitelkou školy. Byla jí do roku 1997, kdy ji na pozici ředitele školy vystřídal manžel, Ing. Zbyněk Lukavec. Důvodem byl příchod třetího potomka, syna Vojtěcha. Po návratu z mateřské dovolené od roku 2000 vykonávala funkci statutárního zástupce ředitele školy, učitelky českého jazyka, společenskovědních předmětů a výchovné poradkyně až do roku 2024, kdy odešla do důchodu. Škola se úspěšně rozrůstala, přesídlila do prostor bývalých laboratoří ČVUT Na Hrázi, překonala i krizové roky s nižším počtem žáků, ale vše ustála a vydobyla si své stabilní a nezpochybnitelné místo ve školském prostředí nejen Poděbrad, ale celého širšího regionu. To bylo umocněno především rozšířením EKO Gymnázia o Střední odbornou školu Multimediálních studií v roce 2011, svým zaměřením zcela jedinečnou nejen ve Středočeském kraji. Více než třicetiletá praxe v pozici školního výchovného, později i kariérového poradce jí přinesla spoustu zkušeností a podnětů, které promítala do práce a kontaktů s mladými lidmi nejen v rámci školy, ale i mimo ni. V poradenských aktivitách pokračuje i po odchodu ze školství současně s dalším sebevzděláváním v této oblasti. V Poděbradech působila řadu let také jako členka komise rady města pro sociálně-právní ochranu dětí. I přes silnou rodinnou pedagogickou tradici se potomci nevydali cestou svých rodičů. Nejstarší dcera Klára absolvovala práva a je advokátkou, mladší dcera Andrea vystudovala učitelství a působí na Speciální škole v Poděbradech a syn Vojtěch po studiu medicíny pracuje jako lékař. Co považuje za největší profesní úspěch? Školu, kterou v Poděbradech společně s manželem vybudovali. Školu, o kterou je velký zájem a má před sebou velkou perspektivu. Za svůj největší životní úspěch považuje svou rodinu a rodinné vztahy. „To nemůže nic vynahradit, ani sebevětší profesní či jiná kariéra,“ říká. (VL)