*1933 – †2020
Právě na poděbradské Koleji krále Jiřího vzniklo celoživotní lidské i pracovní přátelství s o rok starším Milošem Formanem. Ivan Passer se narodil do bohaté selské rodiny, byl poněkud nezvladatelné dítě, a proto z rozhodnutí otce, který nevěděl co si s malým tulákem počít, skončil v Poděbradech. Až do roku 1948 byl majetek výhodou, jenže pak došlo na dlouhé roky k totální změně. Dědeček z matčiny strany byl Ervín Mandelík (1883–1971), zámožný židovský podnikatel, kterému patřil v Ratiboři na Kolínsku velkostatek. Po světě zakládal cukrovary a byl osobním přítelem etiopského císaře Haile Sellasie. Babička byla katolička a před válkou se s dědečkem židovského původu rozvedli. On pak prošel koncentračními tábory, které naštěstí přežil, ale přišel téměř o celý majetek. Také druhý dědeček Max Passer byl ze selského rodu židovského původu. Na začátku války se rodina přestěhoval na passerovský grunt ve Mstěticích u Čelákovic. Jenže tatínek byl i se sourozenci v roce 1944 internován v pracovním táboře. O Ivana a jeho mladší sestru Evu, provdanou Límanovou (*1935), se starali prarodiče. Když se otec vrátil, zjistil, že matka se mezi tím přestěhovala na Slovensko do Martina, kde si našla nového partnera a stala se partyzánkou. V roce 1947 se manželé rozvedli. To bylo v době začínající puberty a Ivan se začal se toulat, pytlačit a utíkat z domova. Otec rozhodl k ráznému výchovnému zásahu a poslal ho na internátní školu právě do Poděbrad. Podle vzpomínek jednoho z profesorů byl Passer čilý chlapec ale uličník, který šel někdy kantorům na nervy. Na malé i větší lumpárny měl za kumpána právě Miloše Formana. Připojil se ke skautům a zúčastnili se mnoha soutěží, které Miloš zpravidla vyhrál. Jednou někdo navrhl hru, že budou držet čepici za hlavou u zdi. Nehnul se a neklesl a tři hodiny stál naproti vítěznému Milošovi. Na pokoji v zámeckém internátu spal vedle na posteli další kamarád Josef Mašín. Společně oba kluci snili, jak jednou utečou. Buď ponorkou po Labi, nebo v létacím balónu a podobně. Společně se také snažili vyhnout ranním rozcvičkám, schovávali se schoulení pod stočenou dekou v nohách postele a nikdy je nenašli. Protože šlo o velmi kvalitní školu, bylo mezi žáky i několik dětí komunistických pohlavárů. Ivan se proto ochotně zapojil do pravidelné klukoviny ve společných sprchách, kdy se spolužáky obstoupili jistého Edu, protežovaného syna člena Ústředního výboru KSČ a když si chlapec namydlil obličej, obstoupili jej a pod proudem horké vody ho kolektivně počurali ho. To se stalo osudné Miloši Formanovi, který byl za to vyloučen. Ivan Passer v Poděbradech nezůstal o mnoho déle, protože po roce 1948 nový režim koncept školy zrušil jako „hnízdo buržoazní ideologie“ a Passer byl pro svůj původ považován za nevhodného dalšího vzdělávání. Chvíli zkoušel pokračovat u matky na Slovensku, ale i zde byl vyloučen a místo studia se protloukal jako zedník či slévač. Nejraději vzpomínal na zaměstnání u cikánského lunaparku. Svůj životopis později zfalšoval a dostal se na FAMU. Odtamtud byl však roku 1957 vyloučen pro nedostatečné studijní výsledky a odhalený podvod v přihlášce. Zapojil se do týmu Alfréda Radoka při přípravě programu Laterny magiky pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Paradoxem je, že později po úspěchu jeho prvního filmu Intimní osvětlení (1965) vedení FAMU rozhodlo o udělení diplomu absolventa… Ivan Passer navázal spolupráci s Milošem Formanem jako scénárista všech jeho československých filmů (Konkurz, Hoří, má panenko, Lásky jedné plavovlásky). Po invazi armád Varšavské smlouvy v lednu 1969 emigroval z Československa a své další filmy už natáčel v USA. Mez ty nejvýznamnější patří snímek Zrozen k vítězství (1971) s George Segalem, Eso v rukávu (1976) s Omarem Sharifem, Cutterova cesta (1981) s Jeffem Bridgesem a Johnem Heardem, Jiný život (1985) s Peterem O ́Toolem a v roce 1992 natočil životopisný snímek Stalin, ve kterém sovětského diktátora ztvárnil Robert Duvall. I po revoluci 1989 zůstal s rodinou ve Spojených státech, protože se nechtěl znovu vykořenit z prostředí, ve kterém už měl pevné vazby a učil tam na univerzitě. Přesto rodnou zem často a rád navštěvoval. V roce 2006 obdržel ocenění Český lev za svůj celoživotní umělecký přínos české kinematografii. (LL)