*1951
Rodák z Peček, kde tatínek Jindřich Klouda (1917) byl učitelem a matka Marie, za svobodna Houžvičková (1928), byla módní návrhářkou. Její otec, Jindřichův dědeček, František Houžvička byl legionářem z ruské fronty a prožil všechny trnité anabáze, včetně cesty přes Sibiř do Vladivostoku a pak v roce 1920 spojeneckými loděmi domů. Jindřich Klouda mladší má ještě starší sestru Jitku, provdanou Šurovou (*1948), která pracovala jako zdravotní sestra. V roce 1966 Jindřich nastoupil na tehdejší poděbradskou Střední všeobecně vzdělávací školu a pak chtěl pokračovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Ke studiu však nebyl přijat a jeho sen o právnické profesi se rozplynul. Aby nemusel okamžitě nastoupit na základní vojenskou službu, zcela náhodně si zvolil nástavbové studium na Střední škole společného stravování. Ukázalo se, že obor mu sedl a po škole nastoupil jako mistr odborného výcviku na Odborném učilišti v Klánovicích. Tam se vlastně poprvé potkal s pedagogickou praxí, i když určitě doma od svého otce o tom slýchal bezpočetněkrát. Po dvou letech nastoupil v rámci učiliště do pozice podnikového kontrolora Jednoty v Kolíně. Postupně zjistil, že pedagogická práce ho opravdu naplňuje, a proto přijal nabídku tehdejšího ředitele učňovské školy v Poděbradech Jiřího Janatky na místo učitele odborných předmětů. Během zaměstnání si doplnil nezbytné pedagogické vzdělání dálkovým studiem na pedagogické fakultě UK v Praze. V průběhu své dlouhé pedagogické kariéry prošel několika školami, které pokaždé souvisely s gastronomií. Začínal ve zmíněných Klánovicích a po krátké epizodě v Jednotě Kolín pracoval na učňovské škole v Poděbradech, potom na Střední hotelové škole v Poděbradech jako zástupce ředitele, pak na První soukromé hotelové škole v Praze a svou pedagogickou kariéru završil na poděbradském Středním odborném učilišti. Ve své pedagogické práci se vždy snažil předávat všechny své znalosti a zkušenosti žákům, aby měli co nejlepší šanci uplatnit se v životě. Vzhledem k tomu, že v podstatě celý aktivní život pracoval v odborném školství, potkal se a inspiroval mnoha významnými osobnostmi v gastronomii, jako byli třeba Ladislav Nodl, mistr kuchař, nositel mnoha ocenění za gastronomii, autor základních gastronomických učebnic Karel Štěpánek, velký znalec evropské gastronomie a sběratel jídelních lístků Václav Šmíd. I mezi žáky se objevila řada osobností nejen z gastronomické oblasti. K nejzajímavějším žákům patřila řada sportovců, kteří si dálkově doplňovali středoškolské vzdělání v oboru gastronomie s ohledem na další uplatnění po ukončení aktivní kariéry, jako byli třeba Antonín Panenka, Milan Orlovský, Josef Straka, ale stejně tak i umělci Milan Drobný, Jan Vala, Monika Absolonová. Významný podíl měl během své pedagogicko-organizační práce na každoroční přípravě tradiční soutěže Gastro Poděbrady, kterou pořádá Střední odborné učiliště v Poděbradech. V roce 1980 se oženil, se svou kolegyní z UŠ v Poděbradech Danou (1950), spolu vychovali dvě děti (Martin a Dana). V současné době je milujícím dědečkem svých vnoučat, na zahradě pěstuje zeleninu, ovoce, bylinky a rád houbaří. Za svou dlouholetou pedagogickou práci v oboru gastronomie byl oceněn v roce 2021 Čestnou medailí města Poděbrady. (LV)