*1940 – †2024
Narodil se v Kolíně. Ačkoliv prožil celý život v Nymburce a v Poděbradech, jeho kořeny sahaly na Moravu, do Horních Louček. Jeho strýcem byl podplukovník Hynek Kokojan, ruský legionář a účastník legendárního přerovského povstání proti nacistům. Ten právě 1. května 1945 podlehl v boji nepřátelské přesile a byl na prahu osvobození, 2. května 1945, v padesáti letech popraven. Rané dětství prožil idylicky na statku v Pňove Předhradí. Vychováván byl pouze maminkou, Marií Kokojanovou, protože jeho tatínek zemřel, když mu bylo pouhých pět let. Po znárodnění jejich majetku se rodina odstěhovala do Nymburka, do malého domku, kde v nuzných poměrech obývali pouze jednu místnost. Od dětství miloval míčové hry a v Nymburce se také poprvé setkal se svoji druhou životní láskou – košíkovou. Kromě toho, zejména v dětství, kráčel ve stopách sokolského hnutí. Po studiu na gymnáziu v Nymburce, úspěšně absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. A protože celý život miloval Poděbrady, už v době studií zahájil svoji pedagogickou činnost právě v Poděbradech na Středním odborném učilišti společného stravování. Věnoval se výuce českého jazyka a tělesné výchovy. Zde byl i v roce 1980 jmenován ředitelem školy a v této funkci působil celých 25 let, až do odchodu do důchodu. Za svůj život tedy nikdy nezměnil své pracovní místo. Úspěchem za jeho působení bylo vybudování moderního Střediska praktické výchovy Labenka. Přes boj s úřady i lidmi, kteří proti dnes velmi oblíbené Labence bojovali, nakonec úspěšně projekt dokončil. Tady stále probíhá praktické vyučování žáků pod dohledem učitelů odborného výcviku, uskutečňuje se zde školní stravování žáků, stravování zaměstnanců školy a pro stravování dalších osob je Labenka oblíbenou restaurací. Celý svůj život také zasvětil nymburskému basketbalu a volejbalu, nejprve jako aktivní hráč, později převzal roli trenéra. Věrný zůstal i své basketbalové skupině přátel. Společně se scházeli i v pozdním důchodovém věku. Obdržel řadu ocenění, zejména za obětavou činnost v oblasti sportu. Svoji životní lásku, Naďu, poznal v Poděbradech. Ta pracovala na Okresní hygienické stanici v Nymburce a později v podniku Potravin v Poděbradech, jako kontrolor kvality. A ačkoliv se svatba konala již po šesti měsících známosti, manželství vydrželo celých 59 let. Především byl ale milujícím otcem dvou dětí, které od dětství vedl ke sportu. Dcera Petra i syn Tomáš nadále kráčí v jeho šlépějích a stali se pedagogy. Syn se stal úspěšným deblovým hráčem a dnes je plodným autorem knih se sportovní tématikou. Vnučka Ines, která také studuje na nymburském gymnáziu, hraje za úspěšný volejbalový klub Nymburské Bomby a vnuk Andre je nadšeným fotbalistou. (PdS)