*1885 – †1978
Další vynikající český architekt, který zanechal v Poděbradech svou nesmazatelnou stopu v podobě zdejší radiostanice, ne nepodobné zámku z pohádky. Jihočeský rodák z Velké Lhoty u Dačic se narodil do rodiny českobratrského faráře Františka Kozáka, což mu přineslo svébytný žebříček hodnot, kterými se řídil celý život. Měl ještě dva mladší bratry Jana a Ladislava. Původně byl pokřtěn jako Božimír František, a byť je uznávaným představitelem funkcionalismu, jeho nejvýznamnější poděbradské realizace je ve stylu rondokubismu. To byla časově omezená snaha vytvořit původní československý, národní dekorativní styl jako jistý průnik mezi art-deco a kubismem. Trochu pejorativně se tomuto výtvarnému pokusu říkalo rohlíčkový styl pro zjednodušující půlkruhový dekor. Bohumír Kozák vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1920 se oženil s Drahomírou Havelkou, se kterou měl tři děti. Patřil k architektům, kteří uvažovali o přemostění Nuselského území, a první projekt předložil už v roce 1927. Jeho druhý projekt z roku 1938 byl doporučen k provedení, to však přerušila 2. světová válka. Vedle řady realizací, z nichž nejznámější je Thomayerova nemocnice, palác Luxor na Václavském náměstí, palác Broadway Na Příkopech, telefonní ústředna na Žižkově a řada evangelických kostelů a zejména desítky rodinných vil, z nichž se mnohé staly v místě i čase ikonickými stavbami. Kozák miloval historickou architekturu. Navzdory velkému prvořadému pracovnímu vytížení vyhledávaného architekta se angažoval v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. Zasazoval se o záchranu mnoha pražských památek. Prosadil myšlenku Strahovského tunelu, podílel se na záchraně kláštera Na Slovanech, byl iniciátorem zachování přírodního břehu pražské Kampy, ale i přes velké nasazení nezachránil architektonicky cenné pražské nádraží Těšnov před likvidací. V době, kdy československý stát uvažoval o potřebě spojení se světem novou radiotelegrafickou stanicí, měl Kozák na svém kontě jen několik realizací v podobě převážně rodinných vil. Přesto mladý architekt uspěl ve výběrovém řízení. Nejprve však musely uspět Poděbrady ve vládním tendru o místo budoucí radiostanice. Vláda premiéra Edwarda Beneše uvažovala o vybudování výkonné vysílací stanice pro spojení Československa se zahraničím. Mělo to být v blízkosti Prahy a jako vhodné lokality byly vytipovány Čelákovice, Český Brod a Poděbrady. Díky příhodnému terénnímu profilu a vlhké půdě se stálou spodní vodou umožňující dobré uzemnění vysílače byly nakonec zvoleny Poděbrady. Neméně důležité bylo, že poděbradská radnice v čele se starostou Josefem Kochem, původem tesařským a zednickým mistrem, rozhodla na výstavbu zdarma věnovat rozsáhlé pozemky právě v labských mokřinách na jihovýchodním okraji města. Velkolepé, až monumentální architektonické ztvárnění projektu ukazovalo, jaký význam mladá republika přikládala tomuto projektu. Stavba začala v roce 1922 a s ohledem na sypké podloží musela být založena na čtyřech stovkách železobetonových pilotů osm metrů dlouhých. Už 19. března 1923 proběhlo první vysílání mezi Poděbrady a Paříží. Ale robustní dílo provázely od počátku technické problémy. O poděbradské radiostanici se říkalo, že je to projekt zakopaných milionů a její pravidelný telegrafický provoz je tak řídká událost, že v samotné stanici vzbuzuje údiv. Nešlo o problémy projektu, ale o vysílací technologii. Proto nakonec stát přistoupil k modernizaci, díky níž začal konečně výkonné zařízení od 31. srpna 1936 využívat i Československý rozhlas pro vysílání do zahraničí pod názvem Radio Poděbrady. Americký deník Buffalo napsal, že tato československá stanice je svou kvalitou i obsahem největším překvapením ve světě rozhlasu. Ojedinělá a do detailu propracovaná pohádková architektura Bohumíra Kozáka byla v roce 2004 prohlášena za kulturní památku České republiky. Málokdo ví, že Bohumír Kozák zanechal v Poděbradech ještě jeden, menší svůj autorský otisk a tím je evangelická fara v dnešní Husově ulici. (LL)