*1941
Speciální pedagog, zaměřený na práci s mentálně postiženými dětmi a mládeží. Pochází z Hradce Králové, kde se narodil ve Svobodných Dvorech v učitelské rodině. Otec Arnošt Niederle, učitel matematiky, byl autorem řady celostátně používaných pomůcek pro geometrii. Matka Eva Niederlová byla absolventkou rodinné školy a většinou byla v domácnosti. Setra Eva byla techničkou v ZVÚ Hradec Králové. Obecnou, národní, devítiletou a osmiletou školu navštěvoval v Plotištích nad Labem, ve Svobodných Dvorech a v Hradci Králové. Díky otci se v té době zajímal o astronomii a spolu s ním navštěvoval nově zřízenou hvězdárnu v Hradci Králové. Po ukončení povinné školní docházky byl přijat ke studiu na vojenském gymnáziu v Bratislavě, které ukončil v roce 1958 maturitní zkouškou. V té době aktivně sportoval, byl členem juniorského atletického oddílu klubu Dukla Bratislava, který byl v roce 1957 mistrem Československé republiky. Vojenskou základní službu absolvoval ve Stříbře. V roce 1960 byl přijat ke studiu na Českém vysokém učení technickém, elektrotechnická fakulta v Poděbradech, které však nedokončil a začal působit jako vychovatel a později i učitel matematiky ve Zvláštní učňovské škole v Sadské. V roce 1961 byl komparsistou v divadelní hře Filosofská historie, kterou sehrál Divadelní spolek Jiří Poděbrady. Též v rámci Studia mladých tohoto divadelního spolku se představil ve hře Pozor hodný pes a následně v jedné ze dvou hlavních rolí hry ing. Jana Pavlíčka a hudby Jaroslav Jakoubka Nalezená revue. Při zaměstnání absolvoval studium Speciální pedagogiky a matematiky na Karlově univerzitě v Praze, které ukončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1971. V roce 1981 získal na Palackého univerzitě v Olomouci titul Doktora pedagogiky. Na základě výběrového řízení byl v roce 1972 přijat do funkce vedoucího první SOS Dětské vesničky v Karlových Varech-Doubí, kde působil do roku 1978. V té době úzce spolupracoval se zakladateli SOS Dětských vesniček profesorem Jiřím Dunovským a profesorem Zdeňkem Matějčkem. Od něho získal mnoho zkušeností, které uplatňoval v práci s postiženými dětmi. Následně pracoval na Ministerstvu práce a sociálních věci a měl na starosti problematiku sociální péče, především se zaměřením na náhradní rodinnou péči a rovněž na výchovu k manželství a rodičovství. Působil i na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí v téže oblasti. Podílel se na činnosti Sdružení pro pomoc mentálně postiženým a Klubu OÁZA pro takto postižené. Přednášel Speciální pedagogiku na Katedře Speciální pedagogiky Karlovy univerzity a rovněž Speciální pedagogiku na Sociálně právní akademii v Praze. Pracoval v Krizovém centru v Praze se zaměřením na týrané a zneužívané děti. Učil a zkoušel sociální pracovníky pracující v sociální oblasti ve školicím středisku Ministerstva vnitra v Benešově, pro které zpracoval studijní skripta. Spolupracoval s organizacemi, vyrábějící pomůcky pro osoby se zdravotním postižením a byl členem komise, hodnotící tyto pomůcky na celostátních výstavách. Podílel se na organizaci pravidelných setkání sociálních pracovníků v náhradní rodinné péči v Olomouci. Aktivně pracoval v Československém Červeném kříži, byl místopředsedou jeho předsednictva. Do důchodu odešel v roce 2009. Je autorem a spoluautorem několika publikací s problematikou náhradní rodinné péče i z dalších sociálních oblastí. Zpracoval základní principy Zákona o pomoci v hmotné nouzi, podílel se na jeho praktickém uvedení do účinnosti. Podílel se i na přípravě zákona O sociálně právní ochraně dětí. Manželství uzavřel s Irenou Vrchotovou, která pracovala jako ekonomka v Symfonickém orchestru v Poděbradech, kdy byl ředitelem a dirigentem Miloš Zelenka a v České národní bance v Karlových Varech, v Nymburce a v Praze. Mají tři syny, devět vnoučat a dva pravnuky. V Poděbradech je hospodářem Klubu filatelistů Poděbrady. Sbíráním známek se zabývá od dětství s určitou přestávkou a teprve po přestěhování do Poděbrad se k této zájmové činnosti vrátil. S manželkou navštěvuje Sbor Českobratrské církve evangelické v Poděbradech. Jeho hlavní zálibou, které se věnuje již od dětství, je fotografování. V důchodu začal z fotografií vytvářet fotokoláže, které v řadě případů zobrazují akce pořádané v Poděbradech. Prezentuje je pro zájemce i prostřednictvím Facebooku. (PN)