*1875 – †1936
Po nečekaném ovdovění v roce 1881 Božena Birnbaumová, která byla sestrou Bohuslava Schnircha, se přistěhovala ke své matce Eleonoře Schnirchové do Poděbrad. Tady našla nejen klidné zázemí, ale i svého pozdějšího druhého manžela Bohumila Boučka. S sebou si přivedla své dvě malé děti narozené v rakouském Döblingu, a to čtyřletého Vojtěcha a tříletou Boženku. Právě ta se později, jako manželka Hanuše Folkmana stala jeho pojítkem s Poděbrady a rodinou Boučků. Hanuš Folkman se narodil v rodině sochaře Aloise Folkmana (1850–1917), který pocházel z České Kamenice u Děčína. Rodina Folkmanů žila v Praze na Královských Vinohradech v Americké ulici v nárožním domě, kde je Alois Folkman připomínán pamětná deskou se sochou bohyně Athény. Ta je dílem právě jeho syna Hanuše, který svůj nesporný výtvarný talent nastartoval studiem sochařstvím Akademii výtvarných umění v letech 1897–1900 u profesora Josefa Václava Myslbeka. Mimo jiné mu pomáhal s dokončovacími pracemi na slavném pomníku svatého Václava. Hanuš Folkman pak pokračoval se studiem v Mnichově a Paříži, ale také ve Frankfurtu a ve Vídni. Byl rozlítaný po celé Evropě, ale do toho se v roce 1902 stihnul oženit právě se zmíněnou Boženou Birnbaumovou. Svatba proběhla v Poděbradech. Při tehdejších dopravních možnostech je docela těžké si představit, jak to všechno, včetně namlouvání, stíhal. Ale po svatbě byl zřejmě konec s cestováním, protože už v roce 1903 se vrátil do Prahy a věnoval se zakázkám dekorativního a portrétního charakteru. Vypracoval se ve vynikajícího a vysoce ceněného portrétistu. Mimo jiné k jeho zákazníkům patřila rodina významného výrobce koncertních křídel F. W. C. Bechsteina. Manželé Folkmanovi měli tři dcery, Boženu (1903–1960), Annu (1905–1996) a Hanu (1912–1987). A právě pro své dcery se v té době vrhl na loutkařinu a společně s malířem s malířem Oto Bubeníčkem založili v roce 1910 loutkové divadlo, kde vyřezal všechny loutky, které patrně jako první v Čechách byly zavěšené na nitích na pohyblivém vahadle. V roce 1913 pak společně se svým otcem pracoval na výzdobě budovy Wilsonova nádraží v Praze. O jeho profesní roztěkanosti vypovídá, že místo aktivní umělecké práce se pro změnu zase rozhodl věnovat pedagogické práci. V roce 1916 obhájil docenturu na České technice práce a pět let nato se stal řádným profesorem modelování na ČVUT, fakultě architektury a pozemního stavitelství. Ale to už ho zase přestalo bavit loutkové divadlo a všechny originální loutky prodal kamsi do Ameriky. Jednu portrétní plastiku Hanuše Folkmana máme i v Poděbradech. Je autorem bronzové busty Adalberta Birnbauma, prvního manžela jeho ženy, kterou vytvořil jako součást půvabného kenotafu (symbolický náhrobek, pod nímž nikdo není pohřben) na poděbradském hřbitově a dočasně byla umístěna ve vestibulu poděbradské radnice. Ostatně s Poděbrady a s velmi kulturní a společenskou rodinou manželky Hanuš Folkman udržoval celoživotní kontakt. (LL)