*1709 – †1746
Vedle vinopalny, ale blíže k mostu, se už dříve nacházela panská koželužna, kterou si většinou pronajímali Židé a do panských důchodů z ní odváděli roční nájem. V roce 1728 se novým nájemcem handlu s kůžemi a koželužny se stal pražský Žid Mojžíš Schay. Vedl si zřejmě dobře a hejtman nad ním držel ochrannou ruku. S manželkou Ludmilou, která mu pomáhala v obchodě, měl jediného syna Šimona, narozeného ještě v Praze. Když bylo Šimonovi 19 let zamiloval se do dcery zdejšího felčara a vojenského chirurga Františka Ferdinanda Kreuzenocha. Aby se mohl s katoličkou Kateřinou Kreuzenochovou oženit, byl ochoten i přes velký odpor svých rodičů se dát pokřtít. Když mladý Šimon Schay za tím účelem absolvoval patřičná křesťanská cvičení, dala konzistoř svolení k jeho křtu. Mělo se tak stát slavnostním způsobem za účasti veřejnosti na Hromnice 2. února 1728. Za kmotry mu tehdy byli ochotni jít nejen hlavní vrchnostenští úředníci v čele s hejtmanem Františkem Vilímem Logdmannem, ale i poděbradský primas Václav Vrtěšický a manželky zámeckého purkrabího Langa a sirotčího Sodomy. Šimon přijal při křtu nové jméno Jan Nepomuk Antonín Kaufmann a po půl roce se konečně mohl s Kateřinou oženit. Z manželčina věna si Kaufmannovi koupili na Nymburském předměstí při hlavní cestě hned za bývalými hradbami přízemní domek čp. 6/II a v něm si zařídili obchod s látkami. Dařilo se jim celkem dobře, protože Kaufmann jako novokřtěnec měl sympatie místního obyvatelstva. To bylo ochotno ho podporovat i v jeho podnikání. Po roce se také Kaufmannovým narodil syn, po dědečkovi Kreuzenochovi pojmenovaný Ferdinand Václav Jan. Jenomže pokřtěný Žid zklamal nejen své nejbližší, ale i poděbradské sousedy. Zanedbával obchod, přestal se starat o rodinu, nadělal dluhy, a dokonce tak hluboko klesl, že vystavil falešnou směnku na jméno svého otce Schaye. Už předtím se starý Žid se synem nestýkal, nemohl mu odpustit, že se zřekl víry svých otců. Když směnka nabyla splatnosti a věřitel si přišel k Schayovi pro peníze, vyšel Kaufmannův podvod najevo. On ale místo aby se přiznal, i pod přísahou tvrdil, že směnka je pravá. Dokonce dopustil, aby otce za to zavřeli do vězení pro dlužníky. Mladý Kaufmann však nečekal, až pravda s falešnou směnkou vyjde najevo, tajně opustil domov i rodinu, a navíc odnesl všechny cennější věci, co mohl unést. To se stalo v červnu 1731 a Kateřina Kaufmannová ještě nějaký čas doufala, že se jí manžel vrátí, ale marně. Protože Kaufmann po sobě zanechal plno dluhů, nezbylo jí než na jejich zaplacení prodat domek s krámem hlavnímu věřiteli, barvíři Josefu Gottlasovi. Nakonec otec Kreuzenoch přijal dceru i s vnukem a postaral se o jejich budoucnost. Vnuka dal vyučit krejčím a ten se ještě na vandru v cizině v řemesle zdokonalil. Po cestách se mladý Ferdinand Kaufmann usadil v rodných Poděbradech a časem se tu stal váženým a vyhledávaným krejčovským mistrem. Je znám i jeho další osud. V roce 1751 se oženil s měšťanskou dcerkou Kateřinou Březanskou a když ovdověl bez potomků, oženil se ještě jednou v roce 1776 s vdovou po ševci Biskupovi. Z tohoto manželství bylo devět dětí a přímí potomci Kaufmannovi žili v Poděbradech ještě na začátku 20. století. Osudy kdysi váženého a zchudlého pražského Žida Schaye, jeho nezdárného syna a Kreuzenochovy rodiny, které vypátral v matrikách i zámeckém archivu Jan Hellich, inspirovaly také spisovatele F.J. Čečetku. Ten totiž jako učitel několik let působil na zdejší měšťance a mohl důvěrně poznat poděbradské prostředí i reálie, do nichž pak vsazoval příběhy konkrétních osob. Schayův příběh vylíčil nejdříve na pokračování v X. ročníku Věstníku Poděbradska pod názvem Krásná Lija a pak ho vydal v roce 1906 pod názvem Židovka. Hlavní děj se odehrává kolem dvou smyšlených postav, krásné a pak zavržené Židovky, Scheyovy dcery a panského písaře. Pokřtěný Žid Kaufman tu vystupuje jako její bratr, předem otcem zavržený. Na rozdíl od pravdy podle Čečetky podvod se směnkou neprovedl z lehkomyslnosti, ale ze zoufalství nad neúspěchem při handlech, které mu jeho otec kazil. V románu, proti skutečnosti, sice opustil ženu, ale byl ochoten se vrátit a odpykat si svůj trest. Ovšem jak ve skutečnosti pokřtěný Žid Šimon Schay-Kaufmann skončil, zůstane už navždy tajemstvím. (JH)