*1932 – †2014
Herec s duší básníka a režisér s laskavým srdcem se narodil v Kolíně, ale už od útlého dětství vyrůstal v Poděbradech, které se staly jeho skutečným domovem. Právě zde, v Divadelním spolku Jiří se poprvé setkal s divadlem, zpočátku jen jako nezkušený mladý nadšenec, ale jeho vztah k umění byl tak silný, že se brzy přetavil v celoživotní poslání. Po maturitě v letech 1954–1959 začínal jako inspicient v Kolínském divadle, kde však jeho talent nezůstal bez povšimnutí. Bylo následně nabídnuto angažmá jako činohernímu herci (1959–1961). Pak dvě sezony 1961–1963 jezdil se Státním zájezdovým divadlem. V sezoně 1962/63 přijal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde nepřetržitě působil až do sezony 1988/89a v letech 1992-94 byl ještě členem Divadla Labyrint v Praze. Na každém místě se velmi brzy vypracoval mezi přední herce souboru. Získal si publikum i kolegy nejen svým hlasem a herectvím, ale i přirozenou autoritou, stejně jako nezbytnou pokorou. Jeho role byly pestré a silně charakterové. Ztvárnil například největšího z pierotů nebo robota Prima v Čapkově R.U.R. Právě během této inscenace se setkal se svou životní partnerkou Janou Vasmutovou, se kterou spojil nejen jevištní, ale i osobní život. Stal se otcem Janiných dětí Jirkovi a Táně a společně měli dceru Janu. Jejich životní cesta pokračovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde Ivan působil dlouhých 26 let. I zde se vypracoval na klíčovou osobnost souboru a ztvárnil řadu výrazných postav. Účinkoval ve více než 100 titulech. V divácky oblíbených inscenacích her Osvobozeného divadla Kat a blázen, Těžká Barbora, Balada z hadrů či Nebe na zemi – obvykle jako herecký partner Josefa Bulíka – přebíral štafetu v klaunských rolích V+W. Mezi jeho nejdůležitější role patří Vocilka ve Strakonickém dudákovi, Meckie Messer ve Žebrácké opeře a nezapomenutelný Chlestakov v Revizorovi. Inscenací, na kterou se dodnes v divadle vzpomíná, bylo drama Bernarda Sladeho V stejný čas za rok zas, v němž jako Georg zářil s Bibianou Šimonovou a které mělo přes 100 repríz. Díky dokonalé jevištní mluvě na něj také čekala řada rolí shakespearovských – Claudio v Mnoho povyku pro nic, Šašek v Králi Learovi, titulní úloha v české premiéře hořké romance Perikles, Bassanio v Kupci benátském, Demetrius i Klubko ve Snu noci svatojánské a zejména pak démonický Jago v Othellovi. Muzikálnost osvědčil jako princ Orlowský v Netopýru či Konferenciér v muzikálu Kabaret. Diváky byl milován jako takzvaný frakmen v konverzačních komediích. Totéž lze říci o jeho Henry Higginsovi, o dvojroli Viktora Emmanuela Champsboisyho a Boutona v komediích Pygmalion a Brouk v hlavě. Jeho naturelu slušela i česká klasika, ale stejně tak zvládal i moderní repertoár. Na fotografii je například jako Lopatin v Simonově hře Nežili jsme pro sebe z roku 1985. Ivan Klička měl vzácnou schopnost spojit dramatický patos s jemným humorem, což z každé postavy vytvářelo osobitou kreaci. Kromě stálé scény vystupoval také na letní scéně v Českém Krumlově. Přestože jeho doménou bylo divadlo, krátce se objevil i ve filmu. Jeho jedinou výraznější filmovou rolí byla postava saniťáka s přezdívkou Jogurt ve snímku Zatoulané dělo. I přes profesní vytížení zůstával Ivan pevně zakotvený ve své rodině a milovaném kraji. Na chatu v Osečku a do Poděbrad se vracel s radostí a láskou – odpočíval, tvořil, a především byl s těmi, kteří ho měli rádi. Nakonec na odpočinek se vrátil do svých milovaných Poděbrad, kde opět navázal na dávnou spolupráci se spolkem Jiří. Tentokrát jako režisér dvou inscenací Podivná paní Savageová a Paní Savageová v rozpacích. Kolegové ho láskyplně přezdívali „nejlaskavější tyran“ – pro jeho důslednost, oddanost a charisma. Ivan Klička byl nejen herec a režisér, ale i milující manžel, otec, dědeček a přítel. Byl člověkem s noblesou, nadhledem a humorem – frajerem v tom nejlepším slova. Ivan Klička byl člověk, který si získával úctu bez zvednutého hlasu, inspiraci předával přirozeně a lásku k divadlu šířil s vášní i pokorou. Miloval slovo, obraz, rytmus a ticho. Věděl, kdy mluvit, a kdy také má mlčet. (ZH)