*1853 – †1905
Doložených dvacet let žil František Proft v Poděbradech a dvacet let tu provozoval velice produktivní projekční kancelář, ve veřejném životě města však po sobě do dnešních časů nezanechal skoro žádnou stopu. Jedinou připomínkou je název Proftova ulice, která od padesátých let do sametové revoluce byla přejmenována na ulici Zápotockého. Tuto ulici na přelomu 19. a 20. století prakticky celou vybudoval a ve výstavné vile na rohu této a Jiráskovy ulice do roku 1905 žil. Stavitel František Proft se narodil v Táboře a v letech 1872–1877 studoval pozemní stavitelství na české technice v Praze. Hned po skončení školy se stal členem prestižního Spolku českých architektů a inženýrů. Jeho profesorem na technickém učení byl významný architekt z období Národního divadla Josef Schulz, který také ovlivnil jeho práce v duchu tehdy módní novorenesance, což je také velmi dobře vidět i na jeho vile na rohu Proftovy ulice. Nejstarším v Poděbradech známým realizovaným projektem Františka Profta se stala sokolovna, postavená v roce 1884 v blízkosti jeho pozdějších domů. Nebylo divu, protože sám byl horlivým Sokolem a k sokolovně hned vyprojektoval hospodu. Původní vzhled sokolovny se zachoval na starých pohlednicích. Byla to jedna velká tělocvična, která měla v průčelí šest oken a ve středu vchod do zvýšeného přízemí. Při velké přestavbě sokolovny v roce 1927 tento velký tělocvičný sál zůstal zachován, jen vzhledově přizpůsoben novostavbě další tělocvičny v sousedství, postavené podle projektu pražského architekta Františka Krásného. Proftova projekční kancelář se pravděpodobně nacházela přímo v jeho vile a v Poděbradech měl tehdy kolem roku 1900 jediného konkurenta, stavitele Josefa Fialu. V době Proftova příchodu do Poděbrad se v tomto tichém venkovském zemědělském městečku začínal teprve rozjíždět stavební boom. Bylo to v souvislosti s dokončením stavby severozápadní dráhy, při které také záhy vyrostly první větší místní průmyslové podniky, především sklárna bratří Gerhardtů v roce 1876, pak Kerhartova pila a cementárna a Roubíčkův lihovar. Stavělo se na severním okraji města, kde do té doby byla jen pole. František Proft toho využil a jako stavební podnikatel začal zastavovat prostor mezi bývalým Průhonem (dnešní Riegrovo náměstí), kde tehdy směrem k dráze stálo jen několik starých usedlostí a sklárna. Kolem roku 1899 v tom prostoru vyrostla nová ulice, právem nesoucí Proftovo jméno, neboť všechny původně přízemní domy nejen vyprojektoval a postavil, ale i vlastnil. Podle adresáře z roku 1900 mu patřily ještě domy s popisnými čísly 280 (jeho vila), naproti 284, 285, v jeho řadě 287, 288, 292, 293, dále 299, 300, 305 a 314. Protože nová ulice sousedila na jižní straně se hřbitovem (dnes park v Jiráskově ulici) a on si už stačil vybudovat ve městě významné postavení, stal se hlavním iniciátorem myšlenky přestěhovat městský katolický hřbitov za město do Kluku, kde tehdy byl založen nedlouho předtím hřbitov evangelický a židovský. To se mu podařilo a v roce 1903 se na starém hřbitově přestalo pohřbívat. Během dalších let do roku 1928 se hřbitov postupně měnil v park. Z dalších významnějších staveb v Poděbradech navrhl František Proft velkou patrovou vilu s věžičkou Josefu Petzoldovi, který si u tratě zřídil uhelné sklady, pro nového sklářského podnikatele Josefa Inwalda vyprojektoval v roce 1899 novou výrobní halu a pomáhal rozšířit tovární areál. Také se angažoval při budování nového podstavce pod sochu krále Jiřího na poděbradském náměstí v roce 1896. Mimo Poděbrady v letech 1888–1890 postavil ve spolupráci s Matějem Krchem novorománský kostela svatého Havla ve Vrbici a v roce 1889 patrně zvyšoval věž kostela P. Marie a svatého Vavřince v Chlebech. V roce 1894 se slavnostně otvírala nová škola v Pátku, postavená podle jeho projektu a v letech 1899–1900 projektoval a vedl stavbu kaple svatého Cyrila a Metoděje v Opočnici. Záslužným jeho činem bylo darování jednoho z domů č.p. 309 v dnešní Proftově ulici pro zřízení „opatrovny malých dítek“. Tu založila kněžna Chariclea Hohenlohe14 let předtím na Nymburském předměstí, ale stísněné a od města vzdálené prostory dávno nevyhovovaly. Bohužel k přestavbě přízemního domu na novou patrovou opatrovnu se už nedostal. Tu pak na vlastní náklad nechala provést až vdova Jana Proftová, protože František Proft nečekaně zemřel ve věku 52 let. Čas se nenávratně podepsal na jeho stavbách, přesto v jeho ulici najdeme ještě tři jím projektované vily, nyní krásně upravené a udržované. Je to rohová vila s věžičkou čp. 314 původně zvaná „Na závisti“, v téže řadě uprostřed zahrady vila čp. 292 a na jejím konci vlastní vila čp. 280 v padesátých letech minulého století dočasně upravená na jesle. (JH)