*1901 – †1977
Jistě všichni studenti, kteří navštěvovali poděbradskou jedenáctiletku v letech 1953 až 1961 si na něj vzpomenou. Přestože byl nenápadný svým zjevem i svým počínáním, jeho předměty matematika a fyzika nepatřily k nejoblíbenějším, v Poděbradech žil jen pár let a veřejného života se neúčastnil, zaslouží si místo v této galerii ani ne jako kantor, ale jako výborný fotograf. Zachoval se totiž po něm ve sbírkách Polabského muzea mnohatisícový soubor černobílých stereoskopických snímků a nádherných barevných diapozitivů. Teprve v souvislosti s těmito snímky bylo jasné, proč dostal od svých žáků přezdívku „kuférek“. On totiž jezdil ze svého domova na Žižkově předměstí do školy zásadně na kole a na zadním nosiči měl trvale přidělanou záhadnou černou dřevěnou bedýnku. Na kole jezdil nejen městem, ale jak se ukázalo i daleko po kraji. A tak vlastně až po jeho smrti vyšlo najevo, že v té bedýnce měl fotoaparáty a jimi pilně fotografoval polabskou krajinu ve všech ročních dobách. Dnes jsou tyto Horákovy snímky zvlášť cenné především pro svou dokumentární hodnotu, neboť jsou v nich zachyceny památky a příroda ve stavu před sedmdesáti lety se vší romantikou té doby. Kromě lázeňských parků před revitalizací v šedesátých letech představuje mnoho snímků i luka za Labem, která se v té době v souvislosti s těžbou štěrkopísků měnila v rekreační oblast. Zvláštní půvab mají i mnohé jeho přírodní scenérie ze širšího okolí Poděbrad, počínaje Oškobrhem přes Báň, Chotuc, Jabkenickou oboru až po krajinu kolem Lysé. Jaroslav Horák se narodil v roce 1901 ve Valašských Klobukách v rodině odborného učitele na místní měšťance. Obecnou i střední školu navštěvoval v letech 1907 až 1919 v Uherském Brodu a po maturitě v roce 1920 odešel studovat do Prahy na přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1920–1924 tu absolvoval 8 semestrů a v květnu 1926 pak získal způsobilost vyučovat matematiku a fyziku na vyšších středních školách. V tom roce se také oženil s Emílií Francánovou, dcerou knížecího hospodářského správce na panství Vysoký Chlumec. Po prezenční vojenské službě v Benešově nastoupil jako suplující profesor do svého prvního místa na státním reálném gymnáziu v Dolním Kubíně. Do roku 1929 ještě takto učil na Slovensku v Uherské Skalici, Košicích, Kremnici a Spišské Nové Vsi. Poté co v 1929 roce dostal definitivu se manželům Horákovým narodila dcera Eva. Horákovi odešli s rodinou nejprve do Chotěboře, kde pak na reálném gymnáziu učil osm let. V roce 1938 získal místo na reálce v Nymburce a tady učil matematiku a fyziku celou dobu okupace a pak tu pokračoval ještě po válce do roku 1953. To už Horákovi bydleli v Poděbradech ve své vilce na rohu Rokycanovy a Táboritské ulice. V rámci školské reformy v roce 1953 se Jaroslav Horák stal členem nového učitelského sboru na Jedenáctileté střední škole v Poděbradech, která byla umístěna do bývalé měšťanky, dnes ZŠ TGM, aby tu také učil matematiku, fyziku i astronomii. Působil tu ještě v roce 1961. Jediná dcera Eva Horáková v roce 1948 absolvovala v Kolíně odbornou školu pro ženská povolání, zaměřenou na šití šatů. Nakolik tuto kvalifikaci využila je těžké zjistit, ale mnoho let byla zaměstnána jako laborantka na detašovaném pracovišti Archeologického ústavu ČSAV na Oškobrhu. Když se uvolnilo podobné místo v poděbradském muzeu, tak toho využila a několik dalších let lepila střepy pravěkých nádob a dělala jejich sádrové odlitky. Poslední léta před odchodem do důchodu v roce 1985 strávila ve stejné pozici v muzeu v moravském Vsetíně. Když zemřeli oba rodiče prodala Eva Horáková domek na Žižkově a přestěhovala se do malého bytu v nárožním domě na Náměstí TGM. V té době zdejšímu muzeu nabídla k odkoupení výběr asi 300 diapozitivů po svém otci, které se týkaly Poděbrad a nejbližšího okolí. I později zůstala s muzeem v kontaktech a pilně navštěvovala všechny jeho akce až do doby, než vážně onemocněla a musela být převezena na vzdálenou LDN, kde v roce 2021 zemřela. Když bylo jasné, že se do Poděbrad už nevrátí, přišla muzeu od sociálního odboru nabídka, aby si z vyklizeného bytu odvezlo přes třicet dřevěných krabic, plných diapozitivů a skleněných negativů. Ostatní věci byly pro muzeum bezcenné, neboť všechny osobní doklady a fotografie, které by dokumentovaly pobyt Horákových v Poděbradech, byly předtím paní Horákové předány na památku. Ta poměrně krátce na to zemřela a její pozůstalost zmizela neznámo kam. (JH)