*1735 – †1790
Poděbradsko mělo po staletí pověst kraje s velkým počtem jinověrců, kteří se úporně bránili tomu, aby tu katolická církev hlouběji zapustila své kořeny. Proto když katoličtí Habsburkové v první polovině 16. století nastoupili na český královský trůn, snažili se ze všeho obyvatelstva v naší zemi udělat katolíky. Světská i církevní vrchnost o to usilovaly všemi prostředky. Ke změně víry či větší zbožnosti mělo podněcovat hlavně okázalé slavení všech církevních svátků, posvícení a poutí. Pod tímto tlakem shora řada poděbradských měšťanů opravdu přestoupila na katolickou víru, mnohdy jen na oko, jiní k tomu byli přinuceni. Tak už v roce 1628 přišlo na nejvyšší místa z poděbradského panství hlášení, že zde rekatolizace skončila a ve zdejším kraji nejsou žádní nekatolíci. Později se ukázalo, že to nebyla pravda. V druhé polovině 18. století působil na Poděbradsku jako děkan P. Jakub Prokop Jan Wolf, známý svým asketickým životem. Za jeho působení poděbradskou farnost často navštěvovali různí misionáři, dokonce v letech 1755 a 1773 to byli jezuité, které vedl pověstný P. Antonín Koniáš. Bylo tu však i dost těch, kteří to s katolickou vírou mysleli vážně a cele se jí oddali. K takovým patřil v této době i poděbradský rodák Pater Josef Jan Kvíz, svatého písma bakalář, později kanovník u sv. Víta, který to dotáhl až na tamního probošta. Byl znám jako vynikající řečník a kazatel a také se zachovaly některé jeho náboženské spisy, vydané tiskem. Rozvětvená rodina P. Kvíze, měla kořeny v Milčicích, kde jsou Kvízové doloženi od 17. století. Nejstarší známý předek Kvízův držel statek č. 2 v Milčicích. Jan Josef se však narodil v Poděbradech, kde byl jeho otec Václav Kvíz již od mládí ve službách hejtmana poděbradského panství Vilíma Logdmanna z Auen. Ten ho dal nejen vychovat, ale svěřil mu i úřad panského písaře, a poději i úřad pojezdného, což byl úředník, který při kontrole lesního hospodářství koňmo projíždí lesy. Odtud se Václav Kvíz dostal na panství brandýské, kde 34 let zastával jiný důležitý úřad důchodního. To zase byl vysoký panský úředník ve smyslu dnešního hlavního účetního. Už předtím roku 1728 se v Poděbradech oženil s Kateřinou, dcerou mydláře, souseda a senátora Františka Vepřeckého, potomka starousedlé rodiny vladyckého původu. Kvízovým se tu narodili dva synové a tři dcery. Starší syn Josef Jan se věnoval kněžskému poslání a mladší Václav se dal ke kapucínům. Josef Kvíz pak jako kanovník často navštěvoval Poděbrady i Milčice a udržoval přátelský poměr s rychtářem Vavákem. Po vydání tolerančního patentu, když na Poděbradsku mnoho poddaných odpadlo od katolické víry, byl povolán roku 1782 jako vrchní komisař ještě s jinými kněžími, aby odpadlíky do lůna církve zpět vracel. Jan Hellich vypátral, že P. Kvíz „do Poděbrad zavítal 2. dubna 1782 a pobyl zde za příčinou vyslýchání odpadlých mnoho dní. Vzal s sebou množství knih, které lidem darem rozdával jako Nový zákon, Katolická prostá pravda, Choť beránkova, Rozmlouvání katolíka s nekatolíkem, Hlas pastýře atd. Dne 17. dubna odjížděl z Poděbrad na Pardubicko a Litomyšlsko. Těžce nesl, že bratranci jeho v Chvalovicích od víry katolické odpadli, ač veškerou snahu tomu věnoval, aby tomu zamezil.“ Rod Kvízů je rozšířen po celém Poděbradsku do dnešních časů. Ze strýců Josefa Jana, bratrů Václava Kvíze, obdržel rodinný statek Matěj a na něm hospodařil do roku 1748. Vdova Kateřina pak sama spravovala milčický statek do odchodu na výměnek v roce 1781 a po šesti letech zemřela. Druhý otcův bratr Jan měl statek v Pískové Lhotě a pět dcer. Nejmladší Jakub se vzdal dědického práva, přiženil se do chalupy v Chvalovicích a tam zemřel roku 1799. Ještě předtím po vydání Tolerančního patentu se v roce 1782 stal evangelíkem. Z Vavákových Pamětí víme, že i synové Jakuba Kvíze v Chvalovicích odpadli od katolické víry a nevrátili se k ní, byť se o to jejich strýc P. Josef Jan Kvíze nemálo přičiňoval. (JH)