*1802 – †1873
V roce 1861 byl společně s Františkem Palackým, Františkem Ladislavem Riegrem a Františkem Antonínem Braunerem jmenován jako lékař lidumil prvním čestným měšťanem Poděbrad. Bohužel jako většina zdejších obyvatel té doby záhy upadl v zapomenutí už pro to, že po sobě nezanechal žádné potomky. S velkou pravděpodobností jeho původ souvisel s rozvětveným rodem pražských zvonařů Dietrichů, kteří doputovali i do Poděbrad. Mezi přímými potomky zvonaře Zachariáše Dietricha byl totiž také jeden felčar a ranhojič František Dietrich, který působil v našem městě, ale o něco dříve. Provozoval i lázeň u mostu, příbuzenství obou se však nedá doložit. František Dietrich se v roce 1807 oženil s Annou Jahodovou, dcerou místního tkalce a lazebníka. Zemřel poměrně mladý na tyfus v roce 1821 ve věku 42 let bez pokračovatele svého řemesla. Z mnoha jeho dětí nakonec zbyla jediná dcera Aloisie, která se provdala do Klatov. Zatímco František Dietrich byl jen městským felčarem a lazebníkem, předkové Ludvíka Dittricha byli panskými chirurgy a ranhojiči. Původním posláním těchto zaměstnanců bylo léčit zranění panstva, která utrpěla při honech. Děd Ludvík Dittrich (1729–1810) se objevil v Poděbradech v roce 1787 jako druhý ranhojič, který měl na starosti i léčení poddaných a za to byl také placen. Do Poděbrad si přivedl manželku Petronilu Josefu, dceru Františka Kristiana Kalivody, hejtmana děšenického panství na Plzeňsku. Dostal služební byt v č. p. 19/II a v tom roce přikoupil i sousední přízemní stavení č. p. 20/II. na Nymburském předměstí, které do té doby bylo součástí panského dvora. Oba sousedící domy se nacházely na jeho severním okraji při nymburské cestě, dnešní Husově ulici (byly zbořeny před sto lety, když velkostatek koupila lázeňská společnost a o toto místo rozšířila prostor kolem nového léčebného ústavu). V jednom domě provozoval praxi, v druhém žil i se svou druhou ženou Františkou a početnou rodinou. Tady také zemřel v požehnaném věku 81 let. Pár drobností se o něm dovídáme z několika dokumentů, uložených v okresním archivu. Zachovala se například smlouva, v níž 1. května 1801 přenechává synu Janovi lékařské povolání s příslušným platem a na provozování praxe a služby předává dva koně, dvě kolesky, saně, velký měděný kotel a další jmenované nástroje. Vyžaduje, aby syn zaplatil jeho dluh 289 zlatých a ročně měl otci vyplácet 100 zlatých a poskytovat stravu a otop. Syn Jan Dittrich (1770–1830) jako jediný šel v otcových šlépějích, jeho sourozenci se nedožili dospělosti. Po lékařských studiích se stal chirurgem u pluku knížete Fürstenberka v Dolních Rakousích. Tady se oženil s Annou Marií Schauerovou, dcerou stavitele v rakouském Oberlaa (dnes součást Vídně. Tu si přivedl v roce 1801 do Poděbrad, když zde byl ustanoven mistrem chirurgie a porodnické pomoci při komorním panství poděbradském. Spolu pak měli řadu dětí, ale jen dvě z nich se dožily dospělého věku. Starším byl Ludvík v roce 1802 a pak o dvanáct let mladší Marie, později provdaná za Josefa Lukavce ze Srbců, majitele usedlosti č. p. 141/III. na Kostelním předměstí. Jan Dittrich zemřel v Poděbradech jako panský chirurg na vodnatelnost prsou. V městské gruntovní knize jsou záznamy, že v roce 1807 koupil spáleniště po panských stodolách v sousedství svého domu a o sedm let později tyto pozemky prodal Veronice Ulrychové k č. p. 16/II (dnes evangelická modlitebna). Ludvík Dittrich mladší, narozený v roce 1799, stejně jako jeho otec, studoval lékařství v Praze a sám pak ještě v Uhrách. Zachoval se jeho lékařský diplom z roku 1829, který dokládá, že složil zkoušky z chirurgie a vnitřních nemocí, že je ranlékař a magistr porodnictví. V letech 1832 až 1846 působil v Uhrách na panství Szatmarském, když předtím po studiích byl krátce v rakouském Mittnerau u St. Pelten. V Uhrách se stal se vychovatelem a zároveň lékařem v rodině barona Mikuláše Veczeye, který byl vrchním županem toho kraje. Od roku 1841 pomýšlel na to, že se by se usadil jako lékař ve svém rodném městě. Za účelem, aby tu dostal měšťanství, koupil si od manželů Pekových nějaké pozemky. Nadobro se domů vrátil kvůli zdravotním potížím až v roce 1846 a hned začal v Poděbradech v rodičovském domě provozovat lékařskou praxi i zvěrolékařství. Zůstal pravděpodobně svobodný a bezdětný. V roce 1850 mu byl vystaven v Poděbradech domovský list. Ve městě byl brzy velmi oblíbený pro své jemné vystupování a lásku k dětem. Měl prý velkou postavu s hustými, hnědými vlasy. Také byl velice vzdělaný, miloval obrazy a rád cestoval po Evropě. Jako zajímavost budiž uvedena jeho spřízněnost s rodinou barona Veczeye prostřednictvím své schovanky Jany Bláhové. Byla to dcera zemřelého správce Poděbradského panství Františka Bláhy, které se ujal a ona se potom provdala za baronova syna, v ten čas důstojníka v poděbradské posádce. Zachovaly se nějaké její básně, v nichž vyjadřuje bolest nad tím, že její manžel padl v roce 1859 v bitvě u Solferina. Ani po Ludvíku Dittrichovi se toho mnoho nedochovalo. V okresním archivu jsou snad uloženy vedle několika osobních listin jeho lékařské německy psané poznámky a pár básnických pokusů z mládí. Do muzejních sbírek se dostal z jeho pozůstalosti jen jeden obraz s náboženským motivem, malovaný jeho příbuzným malířem Kristianem Dittrichem z Drážďan. A ještě Jan Hellich zachránil torzo empírového pomníku z rodinného hrobu při rušení starého poděbradského hřbitova. Tento pískovcový náhrobek s téměř nečitelným nápisem je nyní vystaven na „krchůvku“ v přerovském skanzenu. Tento příběh měl být původně o Ludvíku Dittrichovi, ale názorně dokumentuje pomíjivost života. Nevíme nic víc, než údajná data narození a úmrtí a skutečnost, že měl být lékařem lidumilem, za což byl odměněn uznáním poděbradských konšelů v podobě čestného měšťanství. Nic dalšího archivy zatím nevydaly, a tak jsme pod heslem Ludvík Dittrich přiblížili alespoň pár poznámek o několika jeho příbuzných anebo možná jen jmenovcích a není ani vyloučeno, že je v městském archivu chybně uvedené datum narození čestného měšťana Ludvíka Dittricha a tudíž může jít o výše uvedeného Ludvíka Dittricha s datem narození 1799, který své ocenění jako lékař lidumil mohl získat. Postava městskou radou oceněného lékaře lidumila Ludvíka Dittricha je o to zajímavější, že do roku 1926 je v Poděbradech zaznamenán jako městský lékař Jan Čapek, Johann Jandera, kterého v roce 1833 vystřídal Jan Vydra, který vydržel až do 70. let. Ale už od roku 1841 se objevil v Poděbradech jako ranhojič na poděbradském panství MUDr, František Bouček, který v roce 1857 s velkým vlastním finančním vkladem otevřel první poděbradskou nemocnici, kterou následně věnoval městu. A v roce 1861 čestné měšťanství získal lékař lidumil Ludvík Dittrich, o němž nám není nic konkrétního známo. (JH)