*1918 – †1992
Jihočeský rodák z Krahulčí u Jindřichova Hradce pocházel ze středostavovské levicově orientované učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Telči v roce 1937 začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a s válečnou přestávkou byl promován v roce 1946. Během okupace se zapojil do ilegální odbojové činnosti. Po absolutoriu nastoupil na stáž u špičkového francouzského dermatologa Henri Gougerota v Paříži, kde se jen utvrdil ve své budoucí specializaci v dermatologii. Ostatně za svým mentorem se v průběhu let do Paříže opakovaně vracel na odborné konzultace. K oboru měl i osobní důvod, protože dlouhodobě trpěl ekzémem, který vedl k řídnutí vlasů. Následně nastoupil na II. dermatovenerologickou kliniku Fakulty všeobecného lékařství UK k respektovanému profesoru Hübschmannovi a posléze se stal jeho nepostradatelným asistentem. Na dermatologii ho lákala skutečnost, že k diagnostikování není potřeba složitých přístrojů a nejdůležitější je umět se dívat a logicky analyzovat. S velkým nasazením se vedle klinické práce věnoval už od počátku pedagogické i vědecké činnosti. V roce 1961 se habilitoval a dva roky na to získal titul doktora věd. Zejména ho zajímal výzkum sklerodermie, což je autoimunitní onemocnění, které nejprve vede ke zbytnění a ztvrdnutí kůže, následně postihuje imunitní systém a končí fatálním poškození vnitřních orgánů. Dosud stále není jasná příčina vzniku této smrtelné choroby. Už v roce 1961 vydal rozsáhlou monografii o této chorobě, která vzbudila velký zájem i v zahraničí, připsala si na svůj účet řadu citací, byla oceněna jako nejlepší dermato-venerologická práce roku a doktoru Šťávovi přinesla světový věhlas. Svůj odborný zájem rozšiřuje po stážích na zubní klinice o zcela originální monografii věnující se nemocím kůže a ústní sliznice. Ostatně jeho cílem nebylo stát se úzce zaměřeným specialistou, ale, jak sám říkal, široce rozkročeným člověkem. Intenzivně se mimo obor zajímal o historii, archeologii, výtvarné a filmové umění, rád také cestoval, kde zúročoval svou velmi dobrou znalost čtyř světových jazyků. V roce 1968 získává titul profesora a přebírá vedení II. kožní kliniky. Od roku 1970 také převzal funkci vedoucího redaktora časopisu Československá dermatologie, který vedl dvacet jedna let. Od studentských dob byl vynikajícím stylistou a znalcem českého jazyka. Své schopnosti uplatnil v řadě textů popularizujících vědu, v knižních publikacích a také v literárních beletristických pracích. Zařadil se mezi lékaře s literárními ambicemi. V medicínském oboru napsal více než 130 vědeckých prací tištěných doma i v zahraničí. Není bez zajímavosti, že už v mládí psal romantické verše a relax od náročné práce později nacházel právě v literární práci. Vydal reportáže z cest (Japonské dojmy), ale také román Káhirský flétnista a detektivní příběh pro mladistvé Noc pod akropolí. Celý život profesora MUDr. Zdeňka Šťávu provázela stoická zásada „sustine et abstine“, která nabádá k trpělivosti a uměřenosti. Závěrem už zbývá dodat, proč byl profesor Šťáva zařazen do této encyklopedie. V pozdním věku osamocený a vyčerpávající muž objevil Poděbrady jako místo, kde čerpal energii a od víkendových návštěv se záhy staly Poděbrady i jeho domovem a útočištěm. Našel si malou vilku na rohu ulic Jandova a Na Chmelnici, na dohled do domu spisovatele Bohumila Říhy, se kterým se také přátelil. I v Poděbradech žil aktivním společenským životem, pořádal popularizační přednášky a nikdy neodmítl žádost o odbornou radu či pomoc. (LL)