*1882 – †1971
Narodil se v Táboře, kde měl jeho otec Petr Jan Zenkl krejčovskou živnost a obchod s galanterií. Měl osm sourozenců, mezi nimi o dva roky mladšího Petra Zenkla, pozdějšího úspěšného politika, předsedu Národně socialistické strany, pražského primátora, poslance, ministra a náměstka předsedy vlády. V roce 1902 Rudolf Zenkl maturoval na reálném gymnáziu v Táboře. Během studia na pražské právnické fakultě sdílel podnájem s bratrem Petrem. Kvůli matčině nemoci školu opustil po čtyřech semestrech a stal se úředníkem Zemského výboru v Čechách. Od roku 1928 byl ředitelem Okresní záložny hospodářské v Praze-Karlíně. Za války byla záložna sloučena s dalšími spořitelnami a ve vzniklé Spořitelně pražské se stal ředitelem její hlavní pobočky v Praze-Karlíně. Za svůj úspěch mimo jiné považoval stavbu pražského Paláce Atlas v době okupace. Ve vedení spořitelny Zenkl zůstal i po válce. Dále byl členem správní rady Agrární banky a členem poválečné národní správy v Zemědělské bance. Byl místopředsedou roku 1926 založeného Spolku úředníků okresních záložen hospodářských a později též jednatelem Svazu okresních hospodářských záložen. Podobně jako bratr Petr byl i Rudolf Zenkl politicky činný. Od roku 1919 byl národním socialistou, později agrárníkem a po válce se vrátil do bratrem vedené národně socialistické strany, kde byl členem hospodářské rady. V roce 1946 Rudolf Zenkl s manželkou Janou (roz. Svatošovou) a dcerou Janou Mirovskou zakoupili od stavitele Josefa Kneře rodinný dům v Poděbradech. Stál v tehdejší Dlabačově ulici č.p. 498 (ulice byla později přejmenována na Rooseveltovu, Gottwaldovu a dnes se jmenuje Palachova). Do práce Rudolf dojížděl do Prahy. Nevíme, co přesně Zenklovi přivedlo do Poděbrad. Jako mnozí jiní tu možná chtěli strávit klidné stáří. Rudolfův bratr Bedřich Zenkl navíc žil v nedalekém Nymburku. Události však měly brzy nabrat neblahý směr. V únoru 1948 se ministr Petr Zenkl připojil k demisi podané nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády, což vyústilo v komunistický puč. Přestože byl Petr Zenkl sledován StB, v srpnu 1948 se mu s manželkou podařilo uniknout do zahraničí, kde se stal předním představitelem československého protikomunistického exilu. Pro jeho blízké v Československu tím začala léta pronásledování a útrap. Nejhůře dopadl právě čerstvý poděbraďák Rudolf Zenkl. V únoru 1948 byl penzionován, v srpnu 1948 mu zemřela manželka Jana a dne 1. prosince 1949 byl zatčen ve svém bydlišti v Poděbradech a převezen do vazby. Nejprve byl v červnu 1950 donucen vystoupit jako svědek v monstrprocesu s „Miladou Horákovou a spol.“ V něm fakticky zastupoval svého nepřítomného bratra Petra, který byl vydáván za hlavu „velezrádné skupiny“. Jeho jméno navíc využívala komunistická propaganda. Méně je dnes známo, že na hlavní proces s Miladou Horákovou navazovaly desítky dalších politických procesů, které s ním tvořily jeden celek a označují se jako návazné. Celkový počet obžalovaných dosáhl ohromujícího čísla 639. Rudolf Zenkl byl zařazen do dvanáctičlenné skupiny souzené v návazném procesu „Ing. František Klíma a spol.“ Dne 27. července 1950 byl Státním soudem v Praze odsouzen na osmnáct let odnětí svobody a k dalším vedlejším trestům, včetně konfiskace majetku. Všichni členové jeho skupiny dostali dohromady 228 let. Jak upozornil historik Petr Zídek, ve zprávě o průběhu líčení prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová napsala: „Odvolání jsem nepodala, poněvadž výše trestu byla dohodnuta a pokládám ji za přiměřenou.“ Prakticky celý trest Rudolf Zenkl strávil ve věznici Leopoldov. Pouze dvakrát byl krátce přesunut do Brna na léčení. Jeho vězeňský spis byl v kolonce „Zvláštní pokyny pro střežení, eskorty, nebezpečnost a pracovní použití“ opatřen absurdní poznámkou: „nebezpečný“. Známý převaděč a politický vězeň Ota Rambousek později vzpomínal, že Rudolf Zenkl byl, společně s generálem Kutlvašrem, generálem Syrovými a dalšími, nasazen do trestního komanda věznice Mírov, majícího za úkol ve skále pod hradem budovat kanalizaci. V Leopoldově byl Zenkl od roku 1953 kvůli špatnému zdravotnímu stavu veden jako trvale neschopný práce. Z vězení byl propuštěn až na amnestii v květnu 1960. Žil v Praze u dcery Jany. V roce 1966 mu byl na amnestii prominut zbytek zkušební doby. V době pražského jara se marně snažil dosáhnout rehabilitace. Na závěr dodejme, že Rudolfův vnuk Luboš Palounek v roce 1964 odešel s manželkou Irenou a dvěma dcerami přes Finsko do USA. Zenklovy potomci tam žijí dodnes. Například pravnučka Andrea P. T. Palounek se stala fyzičkou působící v Národní laboratoři Los Alamos v Novém Mexiku. (ML)