*1934
Rodák z Dymokur, kde také získal základní školní vzdělání. Následovalo gymnázium v Poděbradech a nakonec obor fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V polovině studia se také oženil se svou bývalou spolužačkou Helenou Futerovou. Hned po promoci se mu dostalo té cti, že ho na stejné fakultě přijali za asistenta. Zde pracoval až do roku 1966, kdy se mu naskytla na tehdejší dobu vzácná příležitost jít pracovat jako vyslaný expert do zahraničí. I s rodinou odešel učit fyziku a elektroniku na University of Baghdad v Iráku, kde setrval do roku 1970. Tento pobyt byl pro něho, manželku a dvě děti prospěšný nejen finančně, ale umožnil jim i návštěvy dalších celkem 15 zemí z obou stran tehdejší „železné opony“ mezi Východem a Západem a následné trpké poznání, jak naše tehdejší sdělovací prostředky lidem o ostatním světě lhali. Smutnější byl jeho návrat do vlasti, kde se po invazi „bratrských vojsk“ v roce 1968 výrazně zhoršilo politické klima. Pozvání ke členství v komunistické straně nepřijal už dříve a po návratu z Iráku navíc odmítl navštěvovat nechvalně známou Večerní univerzitu marxismu-leninismu, čímž si tak až do Listopadu 1989 zarazil veškerý další kariérní růst. Od podzimu 1988 začaly v Praze protikomunistické protesty a v lednu 1989 na ně navázala i s jeho účastí velká podpisová akce požadující demokratičtější poměry. Organizovala ji pražská vědecká obec, a to konspirativním pyramidovým způsobem. Výstupem akce byl dopis adresovaný tehdejšímu předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi, v němž byly sice krotkým ale přesto jasným způsobem vysloveny požadavky prvních 570 signatářů. Uvedený dopis byl 13. února 1989 také odeslán a jeho obsah spolu se seznamem signatářů zveřejněn i v zahraničních sdělovacích prostředcích. Krátce po Listopadu 1989 byl vybrán za proděkana fakulty, a o dva roky později jmenován docentem, čímž se téměř na konci profesního života stal certifikovaným vysokoškolským učitelem. Dalším oceněním byla Medaile 1. stupně ministra školství, udělená mu za spoluautorství unikátní vysokoškolské odborné učebnice v roce 1993. Skončení proděkanského funkčního období na fakultě připadlo na polovinu roku 1994, kdy také dosáhl důchodového věku. V listopadu se však konaly volby do městského zastupitelstva Poděbrad, v nichž na výzvu přátel kandidoval a ke svému překvapení získal nejvíc hlasů. Nejspíše to bylo projevem uznání za to, že byl prvním dospělým Poděbradákem, který 22. listopadu 1989 promluvil na shromáždění svolaném místními středoškolskými studenty. Stal se tak bez jakéhokoli intenzivního a vědomého úsilí na čtyři roky hlavou města. Jako takový se také podruhé oženil s Milanou Čtvrtníkovou, kterou znal ještě z fakulty. V polovině starostenského mandátu v roce 1996 se konaly první volby do nově zřízeného Senátu. Vladislav Malát ve volbách uspěl a byl zvolen senátorem. Protože zájem o převzetí funkce hlavy města nikdo neprojevil, musel po následující dva roky vykonávat obě funkce najednou. Bylo to těžké období, protože na město doléhaly finanční starosti. Mezi své starostovské úspěchy počítá vybudování podchodu pod železniční tratí, výstavbu čistírny odpadních vod a podíl na rekonstrukci divadla. To vše a mnohé další menší věci bylo realizováno bez jediné koruny dluhu. Jako senátor se věnoval přípravě našeho vstupu do Evropské unie a vedle toho jedno období působil jako člen Parlamentního shromáždění NATO. Památkou na tuto činnost je čestné občanství amerického města Huntsville (stát Alabama). Senátorské funkční období mu skončilo v listopadu 2002 a po něm už nastalo, jak sám říká, období zcela svobodné činnosti, v němž mohl dělat jen to, co ho baví. Navenek se prezentoval překlady a autorstvím několika desítek časopiseckých článků na odborná i politická témata, jež si sám vybíral a překladem sedmi knih z oblasti blízké literatuře faktu. A třebaže přesídlil do Prahy, do Poděbrad se stále rád vrací. (LL)