*1921 – †2002
Narodil se v Praze u Apolináře, ale už od svých deseti let až do své smrti žil v Poděbradech. Jeho rodiče byli Marie Hainzová, rozená Dědková a otec Emil Hainz. Matka byla majitelkou domu v Praze na Vinohradech, a otec byl důstojníkem rakousko-uherské armády. Předci Hainzovi pocházeli z rodinné pražské firmy na výrobu hodin a orlojů. Otec Emil Hainz byl v mládí velkým a zapáleným sportovcem. Jako důstojník jezdectva se aktivně věnoval jezdeckému sportu, a oblíbil si také cyklistiku a s oblibou závodil i na kole. Svého času z iniciativy jediného syna Jaromíra několikrát později proběhl na jeho počest v Poděbradech cyklistický závod – Memoriál Emila Hainze. Třebaže se rodiče brzy rozvedli, otec trvale zůstal příkladným vzorem pro svého syna. Jaromír se do Poděbrad dostal rozhodnutím své podnikavé matky, které v bouřlivě se rozvíjejících národních lázní učarovala maloměstská atmosféra, tak ostře kontrastující s ruchem hlavního města. V Poděbradech také našla svého druhého manžela, kterým byl, ředitel nejprve luhačovických a později i poděbradských lázní, uznávaný manažer Karel Nováček. Ale druhé manželství netrvalo dlouho, zřejmě z obou stran se jednalo o omyl. Jaromír Hainz zdědil po otci lásku k přírodě a ke sportu. Po ukončení základní a střední školy vystudoval s protektorátním přerušením Vysokou školu zemědělskou v Praze. Po ukončení studii nejprve pracoval jako inženýr na statku v Klíčanech. Jeho život se však změnil po únoru 1948. Po znárodnění musela inteligence nastoupit do průmyslu, a tak nejprve pracoval ve Frigeře, a později v Kovopodniku Pečky, kde zůstal až do důchodu jako servisní technik hasicích přístrojů. V roce 1947 se oženil s Naděždou Nazarevskou, narozenou v Poděbradech, která vystudovala pedagogický institut, a po celý profesní život se věnovala dětem jako učitelka a později jako ředitelka mateřské školy na různých školách v Poděbradech a blízkém okolí. S Jaromírem měla tři děti, Jaromíra a dvojčata Naďu a Petra. Jaromír pracoval jako elektrotechnik v Tesle v Hloubětíně, Naďa jako učitelka v mateřské škole, a Petr jako kuchař na zaoceánských námořních lodích. Celoživotním koníčkem Jaromíra Hainze byl sport všeho druhu. A když už s přibývajícím věkem ho nemohl aktivně provozovat, věnoval se mu jako obětavý funkcionář. Byl aktivním členem výboru tenisového klubu v Poděbradech a v zimě si nazul brusle a hrával hokej, Ostatně to byl model, který fungoval i ve vrcholovém sportu a vzorem mu byl třeba skvělý hokejový reprezentant i tenista Vladimír Zábrodský. A tak Jaromír střídal v létě tenisové kurty v Tyršových sadech za zamrzlé labské rameno Na Skupici. Občas také v zimě inicioval postříkání tenisových kurtů vodou a místo tenisového míčku po zamrzlé ploše skákal hokejový puk. Když se začal budovat zimní stadion Na Ostende, tak na jeho výstavbě, jako člen výboru hokejového klubu, odpracoval stovky dobrovolných brigádnických hodin. Město zvolilo tehdy originální vysoký dřevěný oblouk a Jaromír snil, že by se tady jednou hrál velký hokejový podnik. I proto se angažoval v krajském hokejovém svazu, kde řídil krajské soutěže, hokeji obětoval spoustu volného času, ale tohle tajné přání se mu nikdy nesplnilo. Při příležitosti svých 80. narozenin však převzal za své nemalé zásluhy o rozvoj sportu Čestnou medaili města Poděbrady, které si velmi považoval, ale mnohem důležitější pro něj bylo, že přes všechny životní prohry i výhry zůstal slušným a pracovitým člověkem se smyslem pro rodinu. (PeH)